Knížka dokáže vzít za srdce a dojmout k slzám, a nemá to nic společného s trapnou sentimentalitou amerických filmů. Je to příběh o úžasné psí věrnosti a lásce, naději a beznaději, o lidské zlobě a krutosti a i lidské lásce. Smutně krásné nebo krásně smutné? Každý nechť si z toho vezme to své. Já bych se asi přikláněla ke smutně krásné.
Pes Bim má krásny vzťah so svojím pánom Ivanom, ku ktorému ho viaže silné puto. Jedného dňa však Ivan ochorie a musí ísť do nemocnice a odtiaľ do Moskvy, kde sa má podrobiť operácii. Bim ostane v opatere dobrej susedky, no túži len po svojom pánovi a preto sa vydá hľadať.
V novele čudesne krásnej vytvoril človek a pes dojímavú jednotu vzťahov. To je ich báza, z ktorej vnímavo pozorujú a hodnotia ľudí a svet okolo seba. Inému pohľadu a inému hľadisku by sa ani neotvorilo toľko neznámeho v nás, medzi nami.
Tato kniha mi ukradla srdce. Osud Bílého Bima mě velice ranil, ale obdivovala jsem jeho odvahu, věrnost a víru v dobré lidi. Je to úplně úžasná knížka. Krásný příběh o psí věrnosti, jenž se dočkal i filmového zpracování (Bílý Bim - Černé Ucho).
Krásně dojemný a zároveň velmi smutný příběh o oddaném psu Bimovi. Krásné a dojemné. Líbil se mi styl psaní, poetičnost, ilustrace i samotný příběh. Ach, žlutý les, ten žlutý les! To je ten kousek štěstí, to je místo pro úvahy.
Příběh jedné veliké psí lásky, oddanosti, naděje i beznaděje. Příběh plný zbytečné zášti, krutosti a zloby, ale i věrného přátelství a neochvějné víry v dobro. Smutný příběh o dobách minulých, lidských skutcích, krutosti, sobeckosti, lhostejnosti i chamtivosti.
Neskutečně poutavé vyprávění. Ach Bime .... Kdyby v příběhu nezabili lidi ty vlky, tak by se mi líbil více. Bylo mi z toho smutno a později mi bylo i líto té vlčice. Silný, i když velmi smutný příběh.
Viděla jsem film, ještě jako dítě, a to minimálně dvakrát, nedalo se na závěr nebrečet. Knihu jsem četla poprvé na prahu dospělosti, i tehdy mně vlhly oči - a nejinak i teď. Přesto, kniha v sobě skrývá i naději - ne všichni lidé, s nimiž se Bim setkal, byli zlí a krutí. Bohužel, ti zlí tentokrát zvítězili a věrný Bim za to zaplatil životem.
Láska k Bimovi však propojila několik lidských osudů - starý muž Ivan Ivanyč získal mladé přátele, dva hochy, kteří Bima poznali v době, kdy Bimův pán musel do nemocnice. Ivan Ivanyč nezatrpkne a pořídí si nové štěně. Život jde dál, musí jít, ale na starého přítele nikdy nezapomene...
Bílý pes (původní trailer z roku 1982 na kazetě Betamax) Video 4K
Já tuto knihu doporučuji všem, i dětem. Plakat je lidské. Není slabost truchlit pro přítele, byť by to byl "jen" pes. Není slabost vynaložit všemožné úsilí pro to, abychom ztraceného přítele - ať psího nebo lidského - našli. Statečnost pak je postavit se zlu, byť by tím zlem bylo "jen" týrání zvířete.
Děti by měly být připravené na realitu každodenního života a světa, který není ideální a nikdy nebude. A k tomu patří i vědět, že krutosti páchané na zvířatech se dějí - i tady a teď - a že jim můžeme zabránit, pokud nebudeme lhostejní.
Jak krásně to začalo, tak od půlky jako by se práce chopil někdo s hlubokou záští vůči psům, dětem, čtenářům knih a naději obecně. Jsem ráda, že jsem s četbou vydržela až do dospělosti. A i tak bych brečela jak pominutá; kdyby to nebylo přesně to, o co autorovi šlo.
V 15- letech jsem viděla film, který jsem z poloviny probrečela. Na knihu jsem narazila po letech v mém (bohužel už zaniklém antikvariátu Antiknet v Nuslích) a po pravdě- odvahu k přečtení jsem dostala až po letech a opět jsem nad knihou brečela- a že už jsem sakra velká holka. Bylo to moc krásné a smutné čtení a protože je ve světě smutku dost, nějak se mi nechtělo tuhle smutnou knihu nechávat u nás , tak jsem ji hned po přečtení poslala do světa přes další antikvariát.
Příběh jsem četla jako malá holka a málem mi vytrhl srdce z těla. Strašně mne to zasáhlo a měla jsem strach, že už se nikdy neodhodlám vzít si to ke čtení znova. Ze začátku jsem se nemohla do knihy začíst, ale pak to šlo úplně samo.
Četla jsem jí ještě jako náctiletá a byla nádherná. Knihu jsem vždycky řadila mezi literaturu pro děti / mládež (je i psaná docela jednoduše), ale bože, dětem to nedávejte číst! Je to upřímný příběh, který zlomí srdce. Neustála jsem to ani v pětadvaceti, závěr mě naštval, ta kniha člověku nic nedá.
Moje slabina. Dodnes se vidím dočítat knihu v autě při cestě na dovolenou jako dvanáctileté, rozervané, uplakané dítě s malou dušinkou. Trpký příběh, který mám zcela zarytý pod kůží.
Film mě jako děcko úplně oddělal, to finále jsem prostě nedal. Od té doby jsem přece jenom trochu povyrostl, takže u filmů se mi chce plakat většinou z úplně jiných důvodů. Ovšem po zkušenosti s filmem a traumatem z něj jsem knížku léta opomíjel. Přitom čtení je to parádní, silný vztah starého lovce a psa je napsaný parádně.
Tato knížka mě moc oslovila pro svou výjimečnost, která škádlila mé emoce až do samého hořkého konce. Jsem moc rád, že jsem si tuto knížku vybral v knihovně zcela náhodně, až jsem si vybral to nejlepší, co jsem kdy četl...
Je to jedna z knih, které vychovávají, respektive kladou důraz na rozlišování dobrých a špatných vlastností lidí, což zejména (ale nejenom) pro dětského čtenáře může mít v tomto smyslu přínos.
