Slovenský kopov je jediné národné poľovnícke plemeno Slovenska a patrí medzi najznámejšie duriče v strednej Európe.
Toto plemeno sa historicky využívalo na lov diviačej zveri, a to vďaka svojej odvahe, vytrvalosti a vynikajúcemu čuchu.
Pôvodný kopov bol robustnejší a väčší než dnes, čo mu pomáhalo prenikať ťažkým horským terénom.
V 20. storočí sa kynológovia Koloman Slimák, Andrej Renča a František Siget rozhodli prispôsobiť kopova slovenským lesom, čo vyústilo v súčasný vzhľad a veľkosť plemena.
Slovenský kopov je jediné plemeno duriča, ktoré vzniklo na území Slovenska.
Je to slovenské národné plemeno a je veľmi múdre.
Kopov je výborný poľovný durič a farbiar.
Prvé kopovy boli oproti dnešnému typu vyššie a silnejšie.
Presadzovala sa predovšetkým vlastnosť na stope a vytrvalé prenasledovanie a blokovanie zveri.
Neskôr sa začína, vzhľadom na špecifické podmienky našich lesov, presadzovať menší typ duriča, no pri zachovaní fyzickej sily a odvahy.
Kopov sa používa predovšetkým ako poľovný pes na diviačiu zver, ale aj ako strážny pes.
Prvé zápisy do plemennej knihy a vydávanie rodokmeňov sa začalo od roku 1940, keď sa založila Slovenská plemenná kniha psov.
Pol storočia uplynulo, čo Medzinárodná kynologická organizácia FCI uznala štandard nášho národného plemena, ktoré sa dnes zaraďuje medzi najrozšírenejšie v poľovníckej praxi.
Vďaka svojmu temperamentu, vytrvalosti, odvahe a vynikajúcemu čuchu sa slovenský kopov využíva najmä pri love diviakov, uplatňuje sa však aj pri dohľadávaní postrelenej jelenej a srnčej zveri.
Úlohou slovenského kopova je predovšetkým nájsť, duriť a hlásiť diviačiu zver.
Tomu sa podriaďuje aj výcvik.
V povahe jednotlivých psov i sučiek sú, tak ako pri iných plemenách, rozdiely.
Niektoré prehľadajú celý revír, okamžite vystavia a vytrvalo hlásia diviaka, iné postupujú komótnejšie a zver hľadajú na kratšiu vzdialenosť.
S miernejšími kopovmi sa pracuje ľahšie, s ostrejšími zložitejšie, ale šikovný výcvikár si poradí aj so zdanlivo beznádejným prípadom.
Výchovu a výcvik budúceho pomocníka je však najlepšie odštartovať v útlom veku.
„Ja vodím do hory už trojmesačné šteňatá spolu so staršími psami.
Od štyroch až piatich mesiacov ich beriem aj do oplôtka, aby sa neskôr nebáli diviakov.
Nepovažujem za vhodné čakať, kým dosiahnu rok.
Je to podobné, ako keď dáte dieťa do škôlky a do školy potom prichádza už ostrieľané,“ hovorí skúsený chovateľ a výcvikár Milan Vetrák.
Za alfu a omegu poľovníckeho výcviku považuje prácu na umelo založenej stope.
Nie každý pes totiž inklinuje k podobnej činnosti a skôr ho láka čerstvá stopa.
Pri správnom vedení však pochopí, čo od neho majiteľ očakáva.
„Slovenské kopovy dobre vypracúvajú aj stopy staré až dvadsaťštyri hodín.
Na vlaňajšej súťaži duričov bol napríklad postrelený jeleň, ktorý prešiel takmer sedemsto metrov bez farby.
Keď sme na šestnásťhodinovú stopu nasadili Kiku od Kmeťa, jeleňa krásne dohľadala.
Aj inžinier Jursa sa vyjadril, že sučka predviedla excelentnú prácu,“ pochváli sa M. Vetrák.
Je všeobecne známe, že slovenský kopov pracuje v revíri samostatne, zver nielen nájde a vydurí, ale neraz tiež vytlačí na strelca.
Ak však máte bojazlivejšieho psa, raz alebo dvakrát ho zoberte do diviačieho oplôtka spolu s odvážnejším kamarátom.
Posilníte tým jeho sebavedomie, no len čo sa ujme iniciatívy, druhého psa čím skôr odveďte von.
„Nie každý pes chce pracovať individuálne a radšej počká, kým zabreše kamarát, otec alebo brat.
Často to vidíme na duričských skúškach, majiteľov preto vystríham, aby psov zbytočne nevodili do oplôtka či zvernice vo dvojici.“
Disciplíny
Jedna z prvých úloh, ktoré treba v rámci výchovy a výcviku zvládnuť, je vodenie psa na remeni.
Kým niektoré kopovy chodia priam ukážkovo pri gazdovej nohe, iné majiteľa vytrvalo ťahajú.
Osvedčenou metódou, ktorú používajú najmä vojenskí kynológovia, je vodiť mladé psy popri pletive, aby nemohli odbehnúť.
Takto sa naučia už vo veku šesť až osem týždňov pekne sprevádzať vodiča.
„Sú však aj výnimky.
Na niektorých psoch by ste mohli zlomiť palicu, ani tak neposlúchnu.
V podobných prípadoch pomôže už len elektrický obojok, ktorý pri správnom používaní psovi neublíži.
Skôr mu uškodí fyzický trest,“ uvažuje kynológ.
Významnou disciplínou je aj odloženie psa, o ktorej sme písali v predošlom čísle mesačníka Poľovníctvo a rybárstvo.
Za zmienku však stojí, že na voľno odložený slovenský kopov získava na súťažiach dvojnásobný počet bodov.
Pre duriče je takisto dôležitá hlasitosť na stope, čo je vrodená vlastnosť.
Naučiť psa hlásiť je ťažké, lebo niektorý jedinec oznamuje teplú stopu perfektne, iný hlási rovnakým tónom teplú i studenú stopu.
Poľovník potom nevie rozlíšiť, či kopov durí zver, alebo len sleduje studenú stopu.
„Aj ja mám suku, ktorá mi výborne hlási zhasnutú zver, ale druhú - špičkovú diviačiarku - zaujímajú len živé diviaky.
Chcem ju to však naučiť,“ dodáva M. Vetrák.
Keďže slovenské kopovy absolvujú skúšky duričov takisto ako jazvečíky, teriéry či ostatné plemená duričov, platí pre ne rovnaký skúšobný poriadok.
Plánované špeciálne skúšky kopovov zatiaľ neboli schválené.
Po novom však vykonávajú špeciálne skúšky duričov, ktoré overia ich odvahu v diviačom oplôtku, a na druhý deň pracujú na umelej stope, respektíve dohľadávajú postrelenú zver.
Chovateľské zámery a budúcnosť plemena
Chovateľským zámerom je vytvoriť novú formu plemena psa zodpovedajúcu a čo najviac sa približujúcu požiadavkám výkonu práva poľovníctva v súčasnej dobe - menšia rozloha poľovných revírov, platná legislatíva, charakter a štýl poľovania, prevaha poľovnej zveri - s ohľadom na potreby jeho výživy, starostlivosti, umiestnenia a prepravy.
Uvedeným požiadavkám sa najviac približuje nízkonohé plemeno duriča menšej, strednej až malej veľkosti typu slovenského kopova - tzv. malý slovenský kopov.
Ide o plemeno nenáročné na priestor a výživu (vhodný aj pre poľovníkov bývajúcich v meste, minimálne nároky na prepravu autom),pomerne ľahko manipulovateľné s ohľadom na veľkosť (transport na posed), odolné, bez významnejších zdravotných problémov (najmä dedičné ochorenia).
Vzhľadom na predpokladané uplatnenie v praxi by mohol vykonávať skúšky a nadobudnúť poľovnú upotrebiteľnosť ako slovenský kopov (SD, PF,LS,FD,ŠSSK).
Vzorovým východzím plemenom je slovenský kopov vzhľadom na svoj pôvod, so zreteľom na žiaduce povahové a exteriérové vlastnosti.
Svoje vynikajúce povahové vlastnosti preukazuje slovenský kopov už celé desaťročia, minimálne od čias jeho čistokrvného chovu a uznania FCI (1963).
Medzi výrazné pozitíva patrí jeho temperament, často krát až neúnavná chuť do práce, ochota a záujem sledovať stopu zveri (nepofarbená aj pofarbená), hlasitosť na stope a jedinečná odvaha.
Tieto povahové črty sú neustále žiadané, v chove upevňované a selektované.
Avšak s ohľadom na vyššie uvedené skutočnosti, týkajúce sa výkonu práva poľovníctva a súčasne platnej legislatívy, môžu byť práve niektoré z jeho povahových vlastností obmedzujúcim a limitujúcim faktorom pre využitie kopova v mnohých revíroch a oblastiach Slovenska.
V praxi to znamená, že došlo ku rozdeleniu veľkého počtu pôvodne rozlohovo veľkých revírov na niekoľko menších a tento trend bude mať v blízkej budúcnosti (uzatváranie nových nájomných zmlúv, zmeny hraníc poľovných revírov s ohľadom na finančnú situáciu) znova stúpajúcu tendenciu, pričom v mnohých sa dnes aj pri výskyte diviačej zveri upustilo od poľovania formou spoločných poľovačiek s použitím u nás sa vyskytujúcich plemien duričov (slovenský kopov, štajerský durič)- prevláda individuálny spôsob poľovania.
A práve aj v takýchto revíroch by našla praktické uplatnenie nová forma národného nízkonohého plemena duriča pri zachovaní si uvedených žiaducich povahových čŕt slovenského kopova.
Jedným z podstatných rozdielov práce takéhoto typu duriča by bol jeho menší „akčný rádius“ pri durení, ktorý je často príčinou straty a zabehnutia slovenského kopova - ide síce o pomalšie, ale pritom vytrvalé, systematické a hlasité durenie.
Plemeno by našlo uplatnenie aj pri dohľadávkach postrieľanej najmä raticovej zveri, tak ako to v praxi dokazuje aj mnoho slovenských kopovov pri individuálnom spôsobe poľovania.
Východzími plemenami, použitými pri vytvorení novej formy národného nízkonohého plemena duriča sú slovenský kopov a hladkosrstý jazvečík štandardnej veľkosti čiernohnedej farby.
Jedince obidvoch plemien, ako aj ich medziplemenné krížence sú do chovu vyberané na základe prísnych kritérií, zohľadňujúcich vopred určené povahové a exteriérové charakteristiky plemena malý slovenský kopov.
Podiel genetických informácií by mal byť v pomere 70:30 resp. 80:20 (slovenský kopov : jazvečík).
Pri chove sa vedie presná evidencia dospelých jedincov uplatnených v chove, ako aj odchovaných šteniat, vrátane vystavenia preukazov o pôvode od prvej generácie chovu nového plemena.
Zámerom chovateľskej práce nie je vytvorenie úplne nového (geneticky neustáleného) plemena, získaného krížením rôznych plemien, ale určitým spôsobom „upravenie a prispôsobenie“ nášho národného plemena aj na zmenené podmienky poľovníckej praxe s jasne definovanou a ustálenou genetickou výbavou.
Jeho použitie by malo byť orientované v poľovných revíroch menších výmer (srnča oblasť) na rovinách až pahorkatinách kde sa v poslednom čase vo vyššom množstve vyskytuje a sústreďuje diviačia zver.
Zámerom nie je umelo vytvárať konkurenciu slovenskému kopovovi, ktorý jednoznačne svojim použitím dominuje resp. je určený do náročných podmienok horských revírov.
Úsilie nesmeruje k vytvoreniu „ideálneho“ plemena, ktoré neexistuje, ale plemena, ktoré by poľovníkom poskytlo možnosť čo najširšieho a pomerne všestranného praktického využitia pri spôsobe poľovania v našich podmienkach a získalo si tak (hlavne svojimi vlastnosťami) miesto medzi nespočetným množstvom doteraz medzinárodne uznaných plemien psov.
Cieľom je preukázať širokej kynologickej verejnosti, že aj v dnešnej dobe sa dajú mnohé už uznané čistokrvné plemená psov určitým spôsobom „prispôsobiť okolnostiam dnešnej doby“, čím môže celkom opodstatnene vzniknúť „nové plemeno“ s možnosťou medzinárodného uznania FCI a jeho následným etablovaním sa v plejáde už existujúcich plemien.
Slovenský kopov výcvik odloženie učíme sa spolu :)
Každý z nás již ví, jaká situace nastala v našich honitbách s černou zvěří.
Její početní stavy se významně tak zvýšily, že se vyskytuje prakticky ve všech koutech naší vlasti.
Nyní dokonce i v místech, kde dosud nebyla - například v horských oblastech.
Zpočátku je každý myslivec za její přítomnost rád, protože se mu naskýtá další možnost lovu jiné zvěře.
S postupem času jí však začne přibývat, což vede k působení značných škod nejen na zemědělských plodinách, ale také na drobné a srnčí zvěři.
Nejprve se myslivci snaží tlumit stavy večerními čekanými, ale později stejně každý zjistí, že to nestačí.
Pak nastupuje lov natláčkou, naháňkou nebo nadháňkou v zemědělských kulturách či v lese.
V zemědělských kulturách se tyto společné lovy provádí v letním období, kdy černá zvěř tropí škody v řepce, obilí i kukuřici.
Vlastníci polí tlačí na myslivecké sdružení, aby s černou zvěří něco podnikli.
A tak se svolá pár střelců, posbírá se několik psů a hurá na to!
Výsledek je ovšem překvapující - černá zvěř nechce opustit úkryt.
V řepce se zvěř i psi pohybují ve vyšlapaných tunelech, v kukuřici pak mezi řádky.
Pes zde však nemá šanci uhnout před útočícím divočákem.
A tak velmi často dochází k vážnému poranění, ba dokonce k usmrcení našich čtyřnohých pomocníků.
Nejsem proto příznivcem těchto lovů.
Je určitě lepší společné lovy pořádat v lesních porostech, ale samozřejmě i zde existuje riziko, že dojde ke zranění či úmrtí psa.
Právě proto je třeba používat psy, kteří jsou několik generací cvičeni k lovu černé zvěře.
Ale je také velmi důležité psa k tomuto způsobu lovu připravit důsledným výcvikem v obůrce.
Samozřejmě musíme vybrat správné plemeno psa, protože každé k tomu není předurčeno.
Nejvíce se používají teriéři a honiči.
Terieři jsou agresivnější a pohyblivější, ale právě díky agresivitě u nich častěji dochází k poranění.
Většinou jdou do přímého kontaktu s divočákem, což pro ně bývá často osudné.
Druhou skupinou jsou honiči, kteří se v posledních letech začali do naší republiky hodně dovážet.
Existuje však mnoho plemen z celého světa, ale ne všichni se dají použít k lovu černé zvěře.
Když se podíváte na použití v zemi původu, pak zjistíte, že většina je používána a cvičena k nahánění a lovu zajíců.
Samozřejmě, že se mezi nimi vyskytnou i jedinci, kteří se nebojí divočáků, ale není jich mnoho.
Speciálně k lovu černé zvěře bylo šlechtěno a cvičeno plemeno slovenský kopov, které správným výcvikem upřednostňuje před jinou spárkatou zvěří právě divočáky, které s chutí vyhání z neprostupných porostů na střelce.
Většina těchto psů si drží dostatečný odstup od černé zvěře, ale i tak někdy ke zranění dojde.
Hlavně u ostřejších psů, kteří "jdou na kontakt".
Dříve se na toto plemeno mnoho myslivců dívalo skrz prsty, protože se mezi lovci neslo, že pro lov je potřeba hned několik honiteb, že psi při lovu rozeštvou široké okolí.
Není to samozřejmě pravda, záleží vždy na přístupu majitele ke psovi a také na způsobu výcviku.
Jak na to?
Již od mládí se snažíme kopova s divočáky kontaktovat.
Zpočátku se střelenými divočáky a později i s živými v obůrce.
Do věku tří let nepoužíváme kopova k dohledávání jiné zvěře než černé.
Černou s ním ale dohledáváme co nejčastěji - při každé příležitosti, vozíme jej na každou čekanou s sebou.
A právě to se nám pak v dobrém vrátí.
Správně vycvičený kopov spolupracuje s vůdcem, vyhledává černou v houštinách a snaží se ji natlačit na střelce.
Po přeběhnutí linie střelců se pak po 100 - 200 metrech vrací zpět do leče, kde pokračuje v dalším vyhledávání.
Při pronásledování postřelené zvěře samozřejmě tuto neopustí a snaží se ji udržet na místě i několik hodin až do příchodu střelce.
U neznalých někdy tato vlastnost zapříčiňuje posměchy, že se pes zaběhl a on přitom dělá záslužnou práci.
Plemeno slovenský kopov se dá využívat v honitbě jak při společných lovech k vyhánění černé zvěře, tak také k dohledání postřelené zvěře, kde se často téměř vyrovná barvářům.
Dokonce jej někteří chovatelé používají k donášení střelených kachen z vody nebo k donášení zajíců a bažantů.
Narůstající oblíbenost tohoto plemene mezi chovateli psů a skvělé vlastnosti, kterými slovenský kopov oplývá, nás přimělo k natočení DVD o jeho využití.
Je zde postupně zobrazeno vše od výběru štěněte, přes výcvik až k soutěžím a využití při lovu.
Natočení a zpracování provedl známý kameraman Zdeněk Kouřil ve spolupráci s členy Klubu chovatelů slovenských kopovů, spolupracovali také zástupci VLS, s.p. Lipník n. B.
Při té příležitosti nám složil Ing. Jan Jeniš skladbu "Slovenský kopov", která je troubená a zpívaná Souborem trubačů VLS ČR, s.p., divize Lipník n.B.
Myslím si, že toto DVD pomůže k propagaci tohoto plemene a přesvědčí některé chovatele k výběru právě tohoto psa pro mysliveckou praxi.
Výcvikové dny slovenských kopovů
Na popud členské základny a hlavně nových mladých členů, kteří nemají ještě mnoho zkušeností s výcvikem, jsme uspořádali "Výcvikové dny" ve dnech 20. a 21. 6. 2009.
Tohoto úkolu se zhostil Libor Beníček z Bystřice pod Lopeníkem, kde na myslivecké chatě přichystal ubytování a občerstvení.
Organizace byla zvládnuta výborně, ovšem počasí nám moc nepřálo.
Celou sobotu vydatně pršelo, nicméně žádný psovod není z cukru a musí jít se psem dohledávat v jakémkoli počasí.
Proto se i za takové nepřízně ukazovaly výcvikové disciplíny.
V sobotu se cvičila studená šlapaná stopa černé zvěře, chování u střeleného divočáka a odložení.
Večer se pak u kulatého stolu probíraly chyby, kterých se mladí chovatelé při výcviku dopouštěli.
V neděli jsme se probudili do příznivějšího počasí.
Pokračovalo se pak v disciplíně ochota k práci na černou zvěř v obůrce s divočáky.
Nedělním obědem se tyto výcvikové dny ukončily a všichni se spokojeně rozjeli domů.
V průběhu těchto dní nás zde přijeli pozdravit zástupci nového klubu na Slovensku pod názvem Klub slovenských kopovů.
Tento klub byl založen v letošním roce bývalým výborem stávajícího klubu za vedení syna zakladatele tohoto plemene Lubomíra Renče.
Za tento klub nás navštívili Ing. Štefan Cimbalík a Ing. Emil Hládek.
Seznámili nás s koncepcí chovu a výcviku.
Přejeme všem mnoho úspěchů v chovu tohoto ušlechtilého plemene.
Stavba tela je ľahšia, ale vždy pevnej kostry.
Má obdĺžnikový tvar tela.
Nos je vždy čiernej farby.
Papuľa je rovná, v pomere k lebke primerane dlhá a nie veľmi široká.
Nemá ovisnuté pysky, sú krátke, priliehajúce, tenké, so zreteľným kútikom.
Oči mandľového tvaru sú hlbšie zapustené a tmavé.
Očné viečka sú vždy čierne.
Uši sú posadené trochu nad rovinou oka, priliehavé, zaokrúhlené a stredne dlhé.
Labka je oválna, prsty dobre klenuté, pazúre vždy čierne a silné.
Vankúšiky na labkách vždy dobre vyvinuté, tmavého zafarbenia.
Chvost sa v pokoji nesie zvislo a v akcii šabľovito nahor.
Srsť je dlhá 2-5 cm, stredne hrubá, priliehavá a hustá.
Na chrbte, krku a chvoste dlhšia.
Slovenský kopov je inteligentný, temperamentný a ostrý, preto poľuje najmä na diviaky.
Výborný nos ho predurčuje na dohľadávanie všetkej raticovej zveri, kde sa dokáže vyrovnať aj farbiarom.
Používa sa ako strážny a poľovný pes.
Je znášanlivý s inými psami a vhodný ako pes pre aktívnu rodinu.
K najväčším prehreškom vo výchove a výcviku slovenského kopova patrí to, ak majiteľ neberie psa často do lesa.
Niektoré jedince sa tak prvý raz dostanú do blízkosti diviaka až v oplôtku na skúškach.
Na druhej strane mnohí poľovníci nemajú revír, do ktorého by chodili so psom.
Kopov však musí bezpodmienečne pracovať v revíri.
V rámci výcviku by mal absolvovať aj nočné stopovačky, aby sa nebál vzdialiť od majiteľa.
„Slovenský kopov je vyšľachtený na to, aby revír ‚prevrátil hore nohami‘, aby ho pokojne prehľadal.
Ak narazí na srnčiu či danieliu zver, nemá ju duriť.
Pre mladých psíkov sú lákavé zvlášť daniele, lebo podskakujú.
Keď sa šteňa nechá vyprovokovať, tak ho privolám, slabo potiahnem za ucho a dohováram mu: ‚Toto je diviačik?!‘
A psík si zapamätá, že túto zver nemá prenasledovať,“ vysvetľuje Milan Vetrák.
Zároveň zdôrazňuje, že ak pes neurobí duričské skúšky, nemá dohľadávať srnčiu, danieliu ani vysokú zver, aby sa v budúcnosti neupínal na tieto druhy.
Orientovať sa má na diviaky.
Ako sme spomenuli, medzi kopovmi sa nájdu aj menej odvážne jedince.
Tých plachejších ústne posmeľujte, a keď sa boja diviačej zveri, použite napríklad atrapu.
„My sme si vyrobili dreveného koníka, na ktorého sme prehodili kožu z diviaka.
Na atrapu sme priviazali silon, aby bola pohyblivá, psíka sme vypustili a sledovali jeho reakciu, keď sa ‚diviak‘ pohol.
A pes začal ihneď hlásiť.“
Nepodceňujte ani nočný výcvik kopova, najmä vo forme dohľadávania diviačej zveri.
Bojazlivého psíka naveďte hoci aj k vyhasnutému diviakovi, tam vás nemôže oklamať.
Prejavy odvahy, samozrejme, nezabudnite patrične pochváliť!
Pri dohľadávkach je veľmi dôležité, aby pes na konci stopy vždy niečo našiel, napríklad kožu z diviaka.
Keď začne hlásiť, treba ho v tom podporovať.
Čo s ním?
A čo odkazuje Milan Vetrák majiteľom problémových kopovov?
Ak pes nechce pracovať, aby sa s ním netrápili a radšej ho predali inému poľovníkovi.
U nového gazdu sa údajne zmení o stoosemdesiat stupňov.
„Pes si musí vážiť, že ho kŕmim, že s ním idem na prechádzku, že ho zoberiem do hory.
Čiže významný je prístup majiteľa k psovi.
Psíka má všade vodiť so sebou, musí zistiť, čoho sa bojí a ukázať mu, čo od neho požaduje, ako má pracovať.“
Výcvikár pripája aj príbeh o poľovníkovi z Kremnice, ktorý mal síce krásneho štvorročného kopova Gaštana, ale ten nemal možnosť pracovať.
V tamojšom revíri totiž neboli diviaky.
Milan si preto zobral psíka na výcvik.
Gaštan ho denne sprevádzal aj do práce, vozil sa vo vetrieske, spoznával pracovníkov v lesnom závode, získaval množstvo nových podnetov.
„Základné povely ako Miesto!, Zostaň!, Sadni! síce ovládal, ale nebol zvyknutý na cudzích ľudí.
Keď som psa pustil medzi moje suky, dva dni na mňa vrčal.
No vedel som, že Gaštan je veľký maznák, veď v majiteľovej rodine bol domácim miláčikom.
A tak som vošiel do voliéry s obojkom vo vrecku a začal som sa hrať so sukami.
Gaštan sa tlačil ku mne, ja som ho odtisol, a keď znovu prišiel, psíkovi som nasadil vodidlo.
Potom som ho zobral spolu s jednou sučkou do revíru na miesto, kde sa zdržiavali diviaky.
Suku som tam vypustil, a keď nám pred cestou prebehli jelenice, psa som držal a prikázal: ‚Gaštan, toto nesmieš!‘...
O chvíľu už suka hlásila diviaky.
Strelil som lanštiaka a čakal na reakciu Gaštana.
Bol pokojný, a tak som ho pochválil a uvoľnil z remeňa.
Pušku som odniesol do auta a išli sme po úlovok.
Gaštanovi som sa prihovoril: ‚Kde je diviačik?‘
Vtedy pes krásne zahlásil!
Neskôr som ho zobral na skúšky a začal pravidelne chodievať so mnou na poľovačky.
Psík sa postupne tak vypracoval, že na duričských skúškach skončil v prvej cene.
Bol tam aj jeho majiteľ, ale toho si veľmi nevšímal, už za svojho gazdu považoval mňa!
Vedel, že mu dávam to, čo doma nemá - možnosť pracovať s diviakmi,“ usmieva sa kynológ.
Toto slovenské národní plemeno je využíváno především myslivci.
Jedná se o skvělé psí stopaře, kteří jsou aktivní, vytrvalí a temperamentní.
Slovenský kopov je tvrdohlavý, proto se hodí spíše pro zkušeného chovatele, ale poradí si s ním i začátečník.
Důležité je nastavit pravidla a výcvik vést důsledně a spravedlivě.
Slovenský kopov, jak už název napovídá, je slovenským národním plemenem.
V různých formách se v této oblasti vyskytoval od pradávna.
I když jeho předci nejsou přesně známi, předpokládá se, že na jeho vzniku se podílela plemena jako polský honič či některá plemena maďarská.
První písemná zmínka pochází ze 17-18. století, kde bylo zakázáno křížit kopovy s dalšími plemeny.
V roce 1915 došlo k ustálení barevného rázu.
Roku 1936 byl v Bánské Bystřici první chovný svod tohoto plemene.
Jeho organizovaný chov a ustálení celkového typu však proběhlo až v 50. letech 20. století, stejně jako první zápisy do plemenné knihy.
Slovenský kopov se využívá především jako pracovní pes.
Je temperamentní a ostražitý, ve své práci je vytrvalý.
Dokáže hlasitě sledovat stopu i několik hodin.
Oproti jiným psům má výborný orientační smysl, což mu ulehčuje jeho práci.
Využívá se hlavně k lovu černé a škodné zvěře.
Slovenský kopov je velice aktivní, a proto potřebuje dostatek pracovního vytížení.
Kromě lovu ho však nic jiného neuspokojí.
Jeho výcvik není zrovna jednoduchý, kopov je poměrně tvrdohlavý.
Potřebuje tedy majitele, který bude při výcviku důsledný a spravedlivý.
Ke své rodině je přátelský a loajální.
Děti snáší v případě, že je s nimi od štěněčího věku.
S dalšími psy doma moc dobře nevychází, i když je někdy při práci používán ve smečkách.
Slovenský kopov je obdélníkových rozměrů.
Stavba těla je lehká, ale přesto je kostra silná.
Hlava je lehce klenutá s výrazným týlním hrbolem.
Nos má poměrně velký a mírně do špičky, barva je vždy černá.
Oči má tmavé, hlouběji uložené.
Výraz je veselý a akční.
Uši jsou přiléhavé, středně dlouhé a na koncích zaoblené.
Krátký svalnatý krk je bez volné kůže.
Ocas dosahuje k hlezennímu kloubu, je přiměřený silný a zužuje se směrem ke špičce.
Srst je středně dlouhá, přiléhavá a hustá, s hustou podsadou.
Srst kopova není nijak náročná na péči.
Postačí ji jednou týdně vyčesat.
V období línání je tato potřeba častější.
Převislé uši bývají náchylné k různým zánětům, je tedy vhodné je čas od času zkontrolovat, případně vyčistit ušním roztokem.
Oční okolí je vhodné každý den zbavit ospalek, případně lze využít borovou vodu nebo čistič očního okolí.
Slovenský kopov je velice akční.
Bude rád, pokud bude mít k dispozici zahradu, nicméně potřebuje i dlouhé procházky a pracovní vytížení, aby byl plně spokojený.
Celoroční ubytování venku je možné za předpokladu, že bude mít v zimě vyhřátou boudu a celoroční ochranu proti výkyvům počasí.
Vzhledem k jeho pracovnímu zařazení a terénu, ve kterém se pohybuje, je potřeba dbát na správnou délku drápků.
Pokud jsou drápky dlouhé a nemají se kde sami obrousit, stává se chůze pro pejska nepříjemnou.
Pokud pracuje pejsek v lese, je vhodné jej vždy zkontrolovat, zda neutrpěl někde menší poranění, které by bylo potřeba ošetřit, případně zda si domů nedonesl klíště.
V sezoně je určitě vhodné dbát na ochranu proti klíšťatům, která mohou přenášet nebezpečná onemocnění.
Slovenský kopov je zdravé plemeno, které nemívá predispozice k onemocněním.
Během života jej mohou postihnout potíže s pohybovým aparátem, především dysplazie loketního a kyčelního kloubu.
Z toho důvodu je vhodné podávat kloubní výživu, s ohledem na práci klidně celý život.
Pokud si pejsek začne více drbat uši, je možné, že je postihl zánět.
V tom případě nečekejte a navštivte veterináře, který uši vyšetří a nastaví léčbu, která pejskovi uleví.
V rámci prevence je vhodné uši pravidelně kontrolovat a čistit.
U starších jedinců byla popsána nádorová onemocnění měkkých tkání.
A v poslední řadě mohou při práci kopova postihnout různá zranění.
Je vhodné mít nastudovanou první pomoc a připravenou psí lékárničku, aby bylo množné pejska primárně ošetřit.
Při volbě krmiva je nutné zohlednit čas a vědomosti majitele.
Kompletní krmiva dnes nabízí širokou škálu granulí a konzerv, které jsou vždy připraveny k podávání.
U BARFu sice víte, co pejskovi dáváte, ale je potřeba myslet na to, že příprava jídla zabere nějaký čas a skladované suroviny zaberou místo v mrazáku.
U granulí volíte variantu pro střední plemena psů.
Nejkvalitnější granule obsahují vysoký podíl masa a žádné nebo minimální procento obilovin.
Pokud je pejsek v pravidelné pracovní zátěži, je vhodné zvolit vysokoenergetické krmivo, které mu dodá dostatek sil pro jeho výkony.
Naopak v období klidu je vhodné zvolit klasické, případně odlehčenější granule, aby nedocházelo k obezitě.
Pokud budete pejska krmit přirozenou stravou (BARF), pak je nutné mít dostatečně nastudovanou skladbu krmné dávky.
Slovenský kopov je jediné národní plemeno loveckého psa uznané Slovenskou republikou, známé pro svůj výjimečný čich a neúnavné sledování stopy.
Přestože má elegantní a nenápadný vzhled, je to houževnatý a odvážný pes, který se nebojí postavit ani divočákovi.
Slovenský kopov, vznikl křížením různých evropských honičů, které byly dovezeny do oblasti dnešního Slovenska během migrací slovanských kmenů.
První zmínky o psech podobného typu pocházejí z období středověku, ale systematický chov začal až v 19. století.
Plemeno bylo oficiálně uznáno v roce 1870, kdy se začaly formovat jeho standardizované rysy.
V zahraničí je známý pod různými názvy, například Black Forest Hound (zejména v USA), i když s německým Schwarzwaldem nemá žádnou historickou spojitost.
Tento název vznikl spíše marketingově.
Slovenský kopov je odvážný, vytrvalý a inteligentní lovecký pes s výrazným temperamentem a silným poutem ke svému pánovi.
Je to plemeno s vysokou energií, které vyžaduje důsledné vedení a dostatek fyzické i mentální stimulace.
Má silný lovecký pud, je rychlý, vytrvalý a neúnavný.
Ke své rodině je velmi věrný a ochranitelský.
K cizím lidem bývá rezervovaný, ale není agresivní.
Reaguje lépe na klidný, ale pevný přístup než na tvrdé metody.
Slovenský kopov je středně velký, lehce stavěný honič s obdélníkovým tělem, černou srstí a výrazným pálením.
Jeho vzhled je přizpůsoben náročnému terénu - je silný, odolný a pohyblivý, ideální pro lov v lesích.
Hlava je dlouhá s výrazným stopem a středně velkýma ušima visícíma podél hlavy.
Oči jsou tmavé a oválné.
Srst je středně dlouhá, hustá, s bohatou podsadou.
Toto plemeno má krátkou, hustou srst s podsadou, která dobře chrání před nepříznivým počasím.
Péče o srst slovenského kopova je poměrně jednoduchá, ale stále vyžaduje určitou pravidelnost.
Kartáčování 1-2× týdně - pomáhá odstranit odumřelé chlupy, nečistoty a stimuluje prokrvení kůže.
Používejte gumový kartáč nebo kartáč s jemnými kovovými štětinami.
Slovenský kopov byl vyšlechtěn pro práci v náročném terénu, což se odráží v jeho odolnosti a dlouhověkosti.
Toto plemeno má specifický vzhled i pracovní využití, ale existuje několik dalších plemen, která mu jsou podobná buď vzhledem, nebo funkcí: Polský honič, Německý lovecký teriér, Rakouský krátkosrstý honič a Bavorský barvář.
Značka Velxara nabízí dvě zajímavé varianty granulí - bezobilné krmivo Velxara Essence of Nature nebo bezlepkové superprémiové granule Velxara Balanced.
Obě varianty podporují kloubní zdraví díky obsahu glukosaminu a chondroitinu, obsahují omega-3 a omega-6 mastné kyseliny pro zdraví kůže a srsti, a mají prvotřídní složení s přírodními antioxidanty.
Skupina FCI: VI.
Podělte se s námi o radost, kterou vám přinášejí vaši domácí mazlíčci!
Pošlete nám jejich fotky a my je rádi zveřejníme na našem webu, aby je mohl obdivovat celý svět.
Ať už je to roztomilé štěně, hravá kočka nebo exotický mazlíček, každý příběh stojí za sdílení.
