Ako dokáže pes odhaliť hypoglykémiu?

Rčení, že je pes nejlepším přítelem člověka, má pro některé lidi hlubší význam než pro jiné. Své o tom ví rodina Orságových, kterým ulehčuje život čtyřletá fena Eliška. Speciálně vycvičený signální australský ovčák pro diabetiky totiž dokáže u 12letého Tadeáška rozpoznat, kdy má příliš nízkou či vysokou hladinu cukru v krvi. Stejnou měrou hlídá i jeho mladšího bratra Štěpánka, který je též diabetik.

Čtyřnohý „přístroj“, který dokáže díky svému čichu diabetiky upozornit na nízkou či vysokou hladinu cukru, je speciálně vycvičen pro lidi s diabetem (cukrovkou) typu 1. Na rozdíl od běžnějšího druhého typu, který bývá často vyvolán obezitou, ničí v tomto případě imunitní systém buňky produkující inzulin a nemoc se projeví obvykle v dětství či v dospívání.

Diabetici si denně si musí měřit hladinu cukru v krvi, aplikovat si inzulin nebo nosit pumpu. Toto autoimunitní onemocnění zásadně ovlivňuje i život rodiny Orságových. Čtyřčlenná rodina z obce Halenkov má v rodině hned dva diabetiky - 12letého Tadeáška a 7letého Štěpánka. „Tadeáš s cukrovkou žije od pěti let. Štěpán dostal diabetes ve čtyřech a půl letech. Oba jsou závislí na inzulínu a u obou používáme klasickou léčbu. Máme inzulinová pera a glukometr. No a potom také naši Elišku,“ popisuje matka chlapců Veronika Orságová.

Eliška, celým jménem Eleanor Majlia, je tříletý australský ovčák, který rodině již dva roky ulehčuje život. Speciálně vycvičeného signálního psa získali díky organizaci Helppes, která cvičí asistenční psy pro lidi s handicapem. „Pro pejska jsem se rozhodli po přečtení článku na internetu. Po tom, co jsem si uvědomila, jak velkou měrou přispěje psí pomocník synově samostatnosti, psychické opoře a nezávislosti, jsem neváhala a pořídila ho,“ pokračuje Orságová.

Speciální psí pomocník pro diabetiky je vyškolen k detekci jak vysoké (hyperglykémie) i nízké hladinu glukózy v krvi (hypoglykémie). Jakmile pes jednu ze zmíněných hladin pozná, musí upozornit majitele odpovídajícím způsobem, například škrábáním packou, taháním za oděv či olizováním.

Každý dostane svého anděla strážného

„Pes musí být schopen upozorňovat za všech okolností, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Kromě detekce hyper a hypo musí umět přinést diabetikovi potřebné věci, nejčastěji léky, cukr, inzulinové pero, glukometr či telefon. V případě potíží musí dokázat spustit alarm,“ popisuje další povinnosti signálního psa zakladatelka organizace Zuzana Daušová.

Na svého signálního psa čekali Orságovi zhruba rok. Organizace Helppes totiž pro klienty cvičí psa doslova na míru. „Hledají vyhovující rasu, povahu, aby si společně co nejvíce sedli a tvořili nerozlučnou dvojici. Čili jak já říkám: každý dostane svého anděla strážného, své druhé já. Chlupatého a odhodlaného čtyřnohého miláčka, který je věrný a znamená pro dítě neustálého společníka ve všem dobrém i zlém, co se mu přihodí,“ říká maminka chlapců.

Po nalezení ideálního životního psího partnera rodina s organizací spolupracovala na výcviku například tím, že jim zasílala pachové konzervy z případů, kdy se objevila hypoglykémie. „Jezdili jsme i na návštěvy, kde se syn s Eliškou seznamoval a postupně ji poznával,“ dodává Orságová.

Jakmile byl výcvik u konce, Tadeáš s Eliškou absolvoval zkoušku a prokázal znalost v oblasti péče o signálního psa. Cesta pak vedla do nového domova. Za dva roky společného soužití se Eliška stala neodmyslitelnou součástí rodiny. Jak Orságová podotýká, šlo o lásku na první pohled. „S Eliškou jsme si hned zvykli. Hned u nás byla opravdu jako doma, na pejskovi poznáte, zda je nervózní nebo spokojený,“ doplňuje s tím, že psa s takovou povahou ještě nepotkala: „Je věrná, neskutečně hodná, ráda se tulí, pracuje a hraje si. Je to ten nejlepší společník a parťák, jakého si syn vůbec mohl přát.“

Usíná s menšou starosťou

Kromě radostných společných chvil se však australský ovčák stará i o to, kvůli čemu do rodiny přišel - o zdraví chlapců, zejména Tadeáše. „Spí se synem v pokoji a už se nám stalo, že nás Eliška přišla v noci vzbudit. Syn měl hypoglykémii,“ říká maminka chlapců.

Právě strach z hypoglykémie, která se často objevuje v noci, může diabetikům bránit usnout nebo si pouze odpočinout. Zhruba dvacet procent diabetiků navíc umírá ve spánku. Samotná signalizace probíhá tak, že jakmile Eliška zacítí, že chlapci mají hypoglykémii, začne je škrábat do nohy. Následně přijde upozornit i jejich matku.

Lidé si však musí uvědomit, že signální pes není stroj. I on se může zmýlit, což přiznává i Orságová. „Samozřejmě se již stalo, že nebyla zcela stoprocentní. Vzhledem k tomu, že ji máme již dva roky, je úspěšnost signalizující hypoglykémii mnohem větší než chybovost. Kromě upozornění na stav cukru v krvi Eliška dokáže donést i taštičku, ve které mají chlapci vše potřebné. „Máme v ní uložené jak inzuliny k případnému píchnutí, tak nějaké sladkosti pro případ hypo,“ dodává Orságová.

Rozhodnutí pořídit psí slečnu do rodiny považuje za jedno z nejlepších rozhodnutí. Diabetikům tedy signální pes zlepšuje kvalitu života. „Pes cítí, když se změní hladina glukózy v krvi, ať už směrem nahoru nebo dolů. Je v průměru o 15 až 30 minut rychlejší než čidlo. Zatím neexistuje žádné zařízení, které by odpovídalo schopnostem nosu psa,“ zdůrazňuje zakladatelka Helppes Daušová. Psovi se ovšem musí člověk věnovat, jedná se o živého tvora a nelze jej vypnout. „Pes nebude spolehlivě pracovat pouze na základě výcviku, ale zejména na základě utvoření vztahu a lásky mezi ním a diabetikem.“

Ako dokáže pes odhaliť hypoglykémiu?

Veda a technika pokročili, no stále neexistuje žiadne zariadenie, ktoré by sa mohlo porovnávať so schopnosťami psieho čuchu. Psi dokážu vďaka svojmu výnimočnému čuchu rozpoznať zmeny v hladine glukózy v krvi svojho majiteľa. Táto schopnosť je založená na detekcii zmien v chemickom zložení potu alebo dychu, ktoré sú pre ľudské zmysly nepostrehnuteľné.

Prvé štúdie o monitoringu hladiny cukru v krvi pomocou špeciálne vycvičených psov sa objavili už v roku 2013. Tieto štúdie ukázali, že psi dokážu nielen rozpoznať zmeny glykémie, ale aj na ne svojho majiteľa upozorniť s vysokou presnosťou. Vďaka tomu sa diabetici nemusia obávať náhlych kolapsov a znižuje sa potreba častého merania glykémie, čo v konečnom dôsledku môže viesť k zníženiu nákladov na dlhodobú zdravotnú starostlivosť.

Psy sú trénované pomocou vzoriek potu od svojich budúcich majiteľov. Vzorky potu odobraté v čase nízkej hladiny cukru v krvi sa používajú na tréning, pričom pes je odmenený vždy, keď správne identifikuje vzorku signalizujúcu hypoglykémiu. Niektoré výskumy naznačujú, že psy sú efektívnejšie pri upozorňovaní na nízku hladinu cukru v krvi ako na normálnu.

Hoci psi preukázateľne reagujú na vysoké alebo nízke hladiny cukru v krvi, vedci stále nedokážu presne povedať, čím je to dané. Pravdepodobne ide o pachové vjemy, ktoré sú mimo našej úrovne vnímania. Psi zrejme detekujú zmeny v chemickom zložení potu alebo dychu ich majiteľov pomocou citlivosti svojho čuchového ústrojenstva.

Asistenčné psy pre diabetikov sú vyškolené tak, aby upozornili majiteľa na zmeny hladiny cukru v krvi, a to aj počas spánku. V prípade problémov dokážu priniesť potrebné veci, ako sú lieky, cukor, glukometer či telefón, a v prípade potreby spustiť alarm. Tieto psy tak môžu zlepšiť kvalitu života diabetikov a pomôcť im cítiť sa bezpečnejšie.

Diabetes u zvierat

Je dôležité si uvedomiť, že diabetes mellitus môže postihnúť nielen ľudí, ale aj zvieratá, vrátane psov a mačiek. Príznaky diabetu u zvierat sú podobné ako u ľudí, ale na meranie hladiny glukózy v krvi sú potrebné špeciálne kalibrované merače určené pre zvieratá. Rozdielna kalibrácia glukomerov pre ľudí a zvieratá môže viesť k nepresným výsledkom.

Diabetes 1. typu je u psov častejší a je spôsobený deštrukciou beta buniek pankreasu imunitným systémom, čo vedie k absolútnemu nedostatku inzulínu. Diabetes 2. typu je častejší u mačiek a je spojený s inzulínovou rezistenciou a dysfunkciou pankreatických beta buniek.

Existuje aj diabetes 3. typu, ktorý je sekundárny a spôsobený inými ochoreniami alebo liekmi. K rizikovým faktorom pre diabetes u zvierat patria stredný až vyšší vek, genetická predispozícia, obezita, kastráciou u mačiek a u sučiek, či životný štýl (napr. nedostatok fyzickej aktivity u mačiek).

Príznaky diabetu u zvierat zahŕňajú stratu hmotnosti napriek dobrému apetítu, zvýšené pitie a močenie. Hladinu glukózy v krvi zvierat môžu ovplyvňovať rôzne faktory, vrátane stresu, iných hormonálnych ochorení, chronického zápalu pankreasu, nádorov či užívania niektorých liekov.

Pri domácom meraní hladiny glukózy v krvi zvieraťa v pokoji a bežných podmienkach sú výsledky spoľahlivejšie. Dôležitý je aktívny prístup k diabetu, monitorovanie hladiny glukózy v krvi doma a kvalifikovaná veterinárna starostlivosť.

V prípade podozrenia na ketoacidózu, závažnú komplikáciu diabetu, môže veterinár skontrolovať koncentráciu ketónov v krvi zvieraťa pomocou špeciálneho merača. Ak sa diabetes odhalí v ranom štádiu, možno zabrániť krátko- a dlhodobým zdravotným komplikáciám.

Hypoglykémia u šteniat

Šteňatá, najmä toy plemien, sú obzvlášť náchylné na hypoglykémiu. Ich metabolizmus je rýchlejší a potrebujú viac energie na jednotku telesnej hmotnosti. Navyše ich organizmus sa ešte vyvíja a metabolizmus sacharidov a tukov nemusí fungovať optimálne, najmä v záťažových situáciách. Ich malé telíčka nemajú dostatočné zásoby glykogénu a nepravidelný prísun energie z krmiva môže viesť k hypoglykémii.

Prevencia hypoglykémie u šteniat zahŕňa časté kŕmenie, ochranu pred zbytočným stresom a prechladnutím. V prípade podozrenia na hypoglykémiu je prvou pomocou potretie ďasien malým množstvom glukózového sirupu.

Možnosti liečby a prevencie

Hypoglykémia u psov predstavuje stav, pri ktorom pes trpí nedostatkom cukru v krvi. Tento deficit môže spôsobiť rôzne zdravotné ťažkosti, vrátane letargie, slabosti, záchvatov či kolapsu. Včasná intervencia je kľúčová.

Diagnostika hypoglykémie zahŕňa fyzikálne vyšetrenie, meranie hladiny glukózy v krvi a dodatočné testy. V prípade prvej pomoci je dôležité podať glukózu, napríklad vo forme glukózového sirupu alebo medu na ďasná psa.

Liečba hypoglykémie u psov zahŕňa farmakologickú terapiu a diétne úpravy. Dôležité je pravidelné monitorovanie psa a dodržiavanie pokynov veterinárneho lekára. Vytvorenie diétneho plánu, ktorý reflektuje individuálne potreby psa, je kľúčové.

Prevencia hypoglykémie u psov spočíva v dodržiavaní pravidelného stravovacieho režimu, zabezpečení vyváženej stravy a pravidelných veterinárnych prehliadok. Krmivá s vysokým obsahom vlákniny a nízkym glykemickým indexom môžu pomôcť s prevenciou a kontrolou hypoglykémie.

Je nevyhnutné, aby majitelia psov boli oboznámení s kritickými symptómami hypoglykémie, ktoré si žiadajú nepretržitú veterinárnu pozornosť. V prípade výskytu príznakov hypoglykémie je neodkladné obrátiť sa na veterinára.

Ignorovanie hypoglykémie môže viesť k vážnym, potenciálne fatálnym komplikáciám, vrátane neurologického poškodenia. Komunita majiteľov psov zdieľajúcich svoje skúsenosti s hypoglykémiou ponúka vzájomnú podporu a užitočné informácie.

Určité plemená psov majú vyššiu predispozíciu k hypoglykémii v dôsledku genetických faktorov. Majitelia by mali byť oboznámení s rizikami a symptómami a v prípade potreby vyhľadať veterinárnu pomoc.

Starostlivosť o psa trpiaceho hypoglykémiou si vyžaduje pozornosť a dôkladnosť. Kľúčovým princípom je správna a adekvátna výživa, zabezpečenie dostatočného množstva pohybu a pravidelné kontroly u veterinára.

Hypoglykémia môže byť spojená s inými zdravotnými stavmi, ako je diabetes alebo problémy s pečeňou. Psy trpiace týmito ochoreniami sú obzvlášť citlivé na fluktuácie hladín glukózy.

Spolupráca s veterinárom je nevyhnutná pre efektívnu dlhodobú starostlivosť o psa trpiaceho hypoglykémiou. Pravidelné kontroly a dodržiavanie veterinárnych odporúčaní môžu podstatne zlepšiť životné podmienky psov.

tags: #ako #dokaze #pes #odhalit #hypoglykemiu