Polský televízny seriál Čtyři z tanku a pes překonal všechny rekordy ve sledovanosti. Humorným způsobem přibližuje příběhy čtyř vojáků a psa Šarika. Pri své dlouhé cestě za osvobozením Polska se dostanou až do Berlína. Nastávají situace plné bojových scén, ale i humorných příběhů. Jako vítězové se varcejí do hlavního města Slezska - Katovic.
25. Štyria tankisti a pes je poľský vojnový seriál, ktorý obsahuje príbeh štvorčlennej posádky poľského tanku č. 102, prezývaného aj Červený (poľsky Rudy), a ich psa Šarika. Seriál podáva každodenný život posádky na ceste za oslobodením Poľska v druhej svetovej vojne, až po konečnú bitku o Berlín. Dôraz sa kladie aj na humorné scény a romantiku vojenského života.
Postavy a ich osudy
Štyria tankisti boli vlastne piati, pretože verným a neodlučným priateľom, spolubojovníkom a kamarátom posádky tanku T-34 bol sibírsky vlčiak Šarik. Patril poľskému chlapcovi Jankovi, ktorého víchor druhej svetovej vojny hneď na začiatku zavial z brehu Baltického mora, z povestného Westerplatte, takmer na druhý koniec zemegule, do hlbokých sibírskych lesov na Ďalekom východe. Jeho cesta zo skromnej poľovníckej chalúpky v tajge do kabíny tanku, s ktorým bojoval v poľských jednotkách sovietskej armády, bola zložitá, namáhavá, plná rôznych príhod i nehôd, ale i šťastných náhod, plná prekážok, ktoré boli zdanlivo neprekonateľné.
Rovnako pestré a vzrušujúce boli osudy ďalších troch tankistov:
- Jan Kos - spočiatku strelec-radista, neskôr sa stane veliteľom tanku.
- Gustaw Jeleň - strelec-nabíjač.
- Grigorij Saakašvili - vodič-mechanik.
- Olgierd Jaroś - veliteľ tanku, ktorý však neskôr zahynie.
- Šarik (Guľôčka) - nemecký ovčiak, ktorého Janek vychoval od šteňaťa na Sibíri.
Vy, mladí čitatelia, ktorí ste vyrástli v mieri a pokladáte ho za samozrejmý, poznáte vojnu, jej históriu i jej hrôzy iba z počutia, z filmov, z literatúry. Pre ľudstvo, pre generáciu vašich rodičov a starých rodičov, znamenala druhá svetová vojna takú strašnú katastrofu, že je správne, aby ste sa o nej dozvedeli aspoň nepriamo, napríklad aj prostredníctvom tejto knižky, ktorá nepateticky, bez prikrašľovania a pútavo rozpráva o jednom z výsekov poslednej vojny.
Zaujímavosti zo zákulisia
Tank Rudy mal číselné označenie 102. Psa Šarika stvárnili až tri psy. "Spik" a "Atak" mali v náplni práce najmä nebezpečné scény. Tretím bol "Trymer", bývalý služobný pes, ktorého milícia vyradila z aktívnej činnosti kvôli nízkej agresivite.
Počas natáčania prišiel takmer o život Janusz Gajos (Janek), keď si chcel po náročnom dni zdriemnuť na zemi a zabudol si zobliecť maskáče. Práve preto si ho nevšimol vodič sprievodného vozidla a zaparkoval si to rovno nad neho.
V poľskom mestečku Toruń existuje Ulica štyroch tankistov. Podľa mestských zastupiteľov by bol ten názov so psom pridlhý. Úvodné interiérové scény z tanku sa vyrábali v štúdiu. Všetky obrnené transportéry aj mobilná rádiostanica (kde slúžila Lidka) sú prerobené a premaľované americké stroje typu M3 Halftrack. Marusia dostala prezývku Okoniok (oheň) podla ryšavej farby vlasov.
Čtyři z Tanku a Pes Díl 14. - V barvě!
Štýrsky Hradec a jeho historické súvislosti
Přežilo „nálety“ kobylek, černou smrt i války. V současnosti veletržní, univerzitní i kongresové město, druhé největší v Rakousku a součást světového kulturního dědictví, je ponořeno do zahrad a parků, se kterými kontrastují červené střechy budov. Je to město umění a historie, kde spolu ladí různé slohy včetně nejmodernější architektury. Pyšní se jedním z nejkrásnějších, největších a nejkompaktnějších historických center ze všech měst ve střední Evropě. Štýrský Hradec neboli Graz.
Území Grazu bylo osídleno už v 8. stol. př. n. l. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1128, kdy zde vládli vévodové z Babenberku. Tehdy se také poprvé objevil německý název města Graz. Podle všeho vznikl ze slovinského Gradec (Malý hrad). Největší rozkvět zažilo město, které má v současnosti asi 280 000 obyvatel, ve 13. a 14. stol. za vlády Habsburků. V 15. stol. ho neúspěšně obléhali Turci, později se o to pokoušeli francouzští vojáci.
Dopřejte si nadhled a podívejte se na Štýrský Hradec ze zalesněného Zámeckého vrchu (Schloßberg). Vyveze vás tam lanovka nebo si můžete vyšlápnout 300 schodů. Na mohutné dolomitové skále stával kdysi hrad, který byl však na příkaz Napoleona zbořen. Zachována zůstala pouze dnešní dominanta města - hodinová věž z 16. stol., kterou společně se zvonicí měšťané vykoupili. Nedaleko od ní hlídá kamenný pes. Nevelká socha připomíná legendu, podle níž v roce 1481 zabránil štěkající pes únosu dcery císaře Fridricha III. Kunigundy vojáky uherského krále Matyáše Korvína, který před tím marně žádal o její ruku.
Graz je nejseverněji položené renesanční město v Evropě. Celá jeho historická část s více než 40 nádvořími a neporušenými průčelími domů vytvořenými v tomto slohu je zapsána na seznamu Světového dědictví UNESCO. K nejvýznamnějším renesančním památkám v celé střední Evropě patří Zemský dům (Landshaus) s tříposchoďovým arkádovým nádvořím, který připomíná benátský palác. Dnes v něm zasedají poslanci zemského štýrského sněmu. Nádherný prostor slouží také k různým kulturním akcím i pro vystavení adventních jesliček zhotovených z ledu.
Zemská vláda sídlí na hradě, který byl v roce 1438 postaven jako rezidence Habsburků. Stavební klenot s prvky gotiky, renesance i biedermeieru láká mj. i raritou, která na první pohled vypadá jako optický klam. Jde o tzv. schodiště smíření, dvojité točité schody, které se na každém podlaží sejdou a znovu rozejdou. Habsburkové svá sídla tradičně označovali jako Hofburg. V Grazu již ale jeden starší hrad, tedy Burg, už byl - Habsburkové ho proto pohotově přejmenovali na zámek, tj. Schloss.
Dobu, kdy byl Štýrský Hradec císařským městem, připomíná pozdně gotický dóm z 15. stol. s bohatě zdobeným interiérem. Nechal ho postavit císař Fridrich III. společně se svou zdejší rezidencí. Za poněkud zdrženlivějším zevnějškem se skrývá několik uměleckých pokladů - od částečně dochovaných pozdně gotických fresek až po jeden z nejvýznamnějších deskových obrazů v německy mluvící oblasti od Conrada Laiba.
Nucené odvody a dilemy
Němci jako Volksdeutsche (etničtí Němci) obdrželi říšskoněmecké občanství - a s ním i povinnost vojenské služby. Po Mnichovské dohodě byla tato území, kde žilo smíšené obyvatelstvo, rozdělena. Němci žijící v částech připojených k Říši se stali plnoprávnými říšskými občany, zatímco pokrevně příbuzní dostali na zkušební dobu deseti let říšskou státní příslušnost. A na konci roku 1941 započaly i zde odvody k vojsku.
V Polsku, které bylo rozděleno mezi Německo a Sovětský svaz, se situace vyvíjela jinak. Němci dobyté oblasti na dvě části: Generální gouvernement coby okupovanou kolonii a tzv. vtělená území, anektovaná přímo do hranic Německé říše. Administrativní soupis a prohlídky branců započaly již v dubnu 1940 a do konce roku jimi prošlo 90 000 mužů. Podle katovického historika Ryszarda Kaczmarka mohl počet bývalých polských občanů sloužících ve wehrmachtu dosáhnout až 750 000.
Goralové, kteří se přímo a výhradně neidentifikovali s žádnou národností, byli proti své vůli německými okupanty odvedeni do wehrmachtu. Stejně tak se situace týkala Alsasanů a obyvatel Moselska, kde nacisté anektovali některá území také na západních a jižních hranicích. Vše začalo malým kouskem Belgie v okolí Eupenu a Malméd, kde žilo smíšené německojazyčné i frankofonní obyvatelstvo.
Němečtí velitelé často chválili statečnost Hornoslezanů z 3. skupiny Volkslisty, ale na druhou stranu se na ně nedalo plně spolehnout. Nemohli tvořit více než 5 % početního stavu, nesměli dosáhnout vyšších hodností než Obergefreiter (četař), byť existovaly výjimky. Mezi bývalými francouzskými občany dosáhla míra dezerce 20 %.
Po válce se bývalí vojáci wehrmachtu ocitli v těžké situaci. Proč sloužili nepříteli? Nemohli nasadit svůj život za vlast? Jejich činy nebyly označeny za válečný zločin ani za zločin proti lidskosti, právně tak nedostali status oběti. Byli vnímáni jako kolaboranti a zrádci. Byl jen krůček k obvinění, že jsou naopak pachateli. Z druhé strany zase začal vznikat „bezpečný“ narativ o obětech naverbovaných proti své vůli. Těmto tématům se diskuse vyhýbaly širokým obloukem.
