Ve vnitrodruhové komunikaci psovitých šelem existuje mnoho důležitých signálů, které odrážejí i emoční stav konkrétního jedince. Tyto signály pochopitelně vysílají domestikovaní psi i ke „svým lidem“. Tyto signály se skládají do mozaiky rozličných a složitých kombinací a „rošád“. Roztomilé gesto, ktoré vyvolává u lidí zpravidla úsměv. Co znamená?
Psa zaujme něco neznámého (např. zvuk); tento signál je mezistupněm = pes se rozhoduje, zda bude nějak reagovat, alebo nikoliv. Pokud psy něco zaujme (ať již něco pozitívne, či naopak negativního), jejich svaly ve tváři ztuhnou - tlama se zavře (nebo přivře) a - jakoby zatají dech. Tím, že pes stáhne povislý jazyk a zavře tlamu, jeho čumák se opticky zkrátí (otevřená tlama a povislý jazyk je naproti tomu znamením spokojenosti a pohody).
Pes reaguje na nějaký podnět, který zkoumá. Obecně se medzi ľuďmi považuje vzpřímená hlava za důkaz sebevědomí a nachýlená hlava za projev podřízenosti. V psím národe to však nie je jednoduché. Vysoko vztyčená hlava (např. při seznamování psů) je skutečně znakem snahy dominovat; pes vypne hruď a snaží se budit dojem velikána. Hlava skloněná dolů a natažená vpřed sice může opravdu být znakem strachu a defenzivní agrese, ale někteří psi (a vlci!) používají tohoto signálu i jinak: svěšenou hlavou vysílají pozdrav - jinému členu smečky či svému pánovi.
Vlci i některé rasy vlčích psů tímto postojem zkoumají nový zajímavý objekt. (I po této pozici mohou nastat dvě věci: buď ztráta zájmu, alebo akce.) A např. toto je zajímavá varianta klasického signálu „odvrácení pohledu“. Uveďme si tuto situaci na klasickém príkladu: dva přátelsky naladění psi si spolu hrají, ale zároveň se respektují. Jeden z nich má v tlamě hračku. Druhý po hračce touží, nechce však vyvolat konflikt a obává se vstoupit do těsného osobního prostoru svého čtyřnohého kamaráda. Jeho tělo směřuje tam, po čem touží (k hračce druhého psa), zatímco hlava se odvrací do strany a dolů. S obdobnou signalizací se např. môžeme setkat, keď k nám príde návštěva, kterou náš pes nezná: není si jist - jeho telo směřuje k cizímu člověku k uvítacímu obřadu, ale skloněná hlava sa odvrací stranou. Toto chování je markantné najmä pri štenatách.
Po vydatné hře starší pes usedne a odvrátí hlavu. Štěně usedne vedle něj a odvrátí hlavu na opačnou stranu. Co se děje? Štěně napodobuje dospělého psa. Komunikaci ocasu jsme si již kdysi podrobně rozebírali při seriálu o komunikaci. Pozice ocasu sú v komunikaci nesmírně důležité: ocas mezi nohama přitažený k břichu signalizuje strach a podřízenost; ocas napjatý jako prut signalizuje určité napětí dominantního zvířete. Podobné strnutí můžeme pozorovat při seznamování cizích psů.
- Psi nemusejí být spokojeni se situací, ve které se ocitli. Mohou se hotovit k ústupu, nebo naopak k útoku. Široké máchání značí spokojenost nebo uvítací rituál.
- Však: vrtění ocasu v krátkých a rychlých sériích může být varováním - takto např. štěňata ve stáří šesti týdnů se již učí hrou.
- Např. Po kojení je třeba vyhlásit příměří: mávání ocasem funguje jako bílá vlajka. Štěňata často vrtí ocasy při různých příležitostech.
Štěněkají také často vrčíme a vrčení jsme si podrobně rozebírali v seriálu o komunikaci psovitých šelem. Stále však dostávám spoustu dotazů od čtenářů, kteří chtějí, abych jim vrčení jejich psa „přeložil“. Vrčení může mít mnoho různých významů - záleží na tónu, hloubce a intenzitě. Tiché, ale hluboké vrčení (temné - vychází z hrudi) signalizuje výstrahu dominanta, který používá hlasový projev k zastrašení soupeře. Rozumný soupeř opustí prostor. Pokud výstrahu hodnostně slabší zvíře ignoruje, s největší pravděpodobností vyprovokuje útok a vypukne boj.
Podobné signály se odvíjejí i od tónu: vysoký tón s odhalenými zuby bývá známkou bezprostředního konfliktu; tiché vrčení s výše položeným tónem znamená opatrnost a snahu vyhnout se boji. Vibrační vrčení, které mění výšku, signalizuje nejistého zvířete a může znamenat bojím se, ohrozíš-li mě, budu bojovat nebo uteču.
World renowned Etology studies ukazují, že význam naklonenej hlavy může souviset s procesem porozumění slovům, vnímaním řeči a zvukových signálů. Výskumníci z Budapešti analyzovali, že psi nakláňajú hlavu pri počutí slov, ktoré poznajú. Nadany psi dosahovali až 43 % výskytů, zatímco běžné psy jen kolem 2 %. Týmto se potvrdzuje hypotéza, že naklonení hlavy je spojeno s kognitivními procesy a pozorností.
Podľa Dr. Claudia Fugazza z Eötvös Loránd University, nakláňanie hlavy môže být prejavom zvýšenej pozornosti a mentálneho spracovania zvukovej informácie. Pes sleduje výraz tváre a snaží se pochopit, čo mu člověk hovorí. Keď pes nakloní hlavu během rozhovoru, býva to často spôsob, jak porozumieť ľudským emóciám alebo sústrediť sa na zvuk.
V kine tspečnosti: ľudia často vnímajú nakláňanie hlavy ako roztomilé gesto, ale vedecký pohľad ukazuje, že to môže byť významným spôsobom lepšieho rozpoznania zvukov a slov, a tým posilňuje komunikáciu medzi človekom a psom. Rôzne plemená majú rôzne návyky, pretože anatómia uší ovplyvňuje, ako často pes nakloní hlavu. Plemená s visacími ušami musia nadvihnúť ušné lalôčiky, aby lepšie počuli; psy s vztýčenými ušami tento problém nemají a hlavu nakláňajú menej často.
Reakcia na odmenu: keďže psy sú majstri pozitívneho posilnenia, ak ich majiteľ odmení pohladením po tom, čo naklonia hlavu, naučia sa, že toto správanie vedie k pozitívnej odozve. Keď sa pes usmieva a vrtí ocasem, signalizuje submisívny úsmev a túžbu získať pozornosť bez agresie.
Kdy je nakláňanie hlavy známkou problému? Ak pes nakláňa hlavu často alebo spolu s inými príznaky ako škrabanie ucha, strata rovnováhy alebo bolesť, je vhodné navštíviť veterinára. Zápaly uší sú časté a vedú k vážnějším komplikacím, pokud se neléčí. Vestibulárny syndróm môže byť periférny aj centrálny; periférny býva častejší a má lepšiu prognózu. Idiopatický vestibulárny syndróm sa objavuje najmä u starších psov a často sa upraví bez agresívnej liečby. Symptómy zahrňují náhle ztratu rovnováhy, nystagmus, nevoľnosť a apatiu.
V prípade podozrenia je dôležité zabezpečiť bezpečný a tichý priestor, podpornú starostlivosť a konzultáciu s veterinárom. Liečba vestibulárneho syndrómu závisí od príčiny a môže zahŕňať antibiotiká, antimykotík, antiemetiká, infúznu terapiu alebo rehabilitáciu. Väčšina psov s idiopatickým vestibulárnym syndrómom sa zlepší do 2-3 dní, a väčšinou do týždňa naberá istotu chôdze. Aj napriek dramatickému vzhľadu nejde o život ohrozujúci stav; dôležitá je včasná diagnostika, pokojné prostredie a otvorená komunikácia s veterinárom.