Anglický Stafordšírsky Bulteriér a Francúzsky Buldoček: Dva Populárne Spoločníci

Anglický Stafordšírsky Bulteriér: Od Bojovníka k Rodinnému Psovi

Pomenší, podsaditý pes s večne rozesmátým výrazem, který zjemňuje jeho vzezření bojovníka. Stafordšír má vyrovnanou a k lidem velmi přátelskou povahu. Výborný společník a při správné výchově téměř ideální rodinný pes. I když nepatří mezi plemena s potenciálem pro pokročilý výcvik, základní poslušnost se obvykle naučí bez větších potíží, i když od něj nelze čekat zvláště precizní plnění povelů. Komplikované mohou být vztahy s ostatními psy, zejména zanedbá-li se socializace v mladém věku.

Po dobytí Velké Británie Římany se zde objevila nová zábava, a to zápas psů s býky. Zpočátku byli používáni velcí a těžcí psi typu mastif a buldok. Časem se ukázalo, že daleko lepší jsou menší kříženci těchto psů. Následnými dlouhodobými pokusy s přikřížením určitých typů psů se ukázalo, že nejlepší výkony podávají kříženci buldoků a teriérů. Je velmi pravděpodobné, že největší zásluhu na jeho vzniku mají především Bull and Terrier a starý typ buldoka, oba dnes již ve své dřívější podobě neexistující.

Záliba psů, nebo lidí? Síly, obratnosti, urputnosti a dravosti těchto psů si povšiml i vévoda Hamilton a začal křížit tento typ psů, aby je využil k lovu. První psy v typu stafordšírského bulteriéra, kříženci buldoka a teriéra, kteří byli používáni výhradně k lovu, nikoli k řízenému boji zvířete proti zvířeti na malém prostoru, vlastnil a choval podle dostupných zdrojů právě vévoda Hamilton. Přátelil se s významnými lidmi a šířil kladnou představu o potomcích z křížení teriérů s buldoky. Částečně ovlivňoval a podporoval v chovu psů i Jiřího III., který vlastnil velkou smečku psů k různým účelům. Později tak svůj psinec obohatil i o psy určené k boji v arénách s jinými zvířaty, respektive psy, které Hamilton využíval k lovu. Obdobně tomu bylo i s princem velšským, později králem Jiřím IV. Rozhodně, jak by se na první pohled snad mohlo zdát, nebyl předchůdce stafordšírského bulteriéra ve své historii jen psem bohatých lidí. Protože se jednalo prakticky o volně dostupné křížence, postupně si získali oblibu i mezi chudinou, která si nemohla dovolit drahé psy.

Čistě loveckým psem stafordšírský bulteriér nebyl nikdy. Ve stejné době, kdy vévoda Hamilton šlechtil křížence buldoka a teriéra coby pomocníka při lovu, ale i dlouho předtím a potom nejrůznější chovatelé hledali nejlepší typy psů, kteří by poskytli co nejlepší podívanou při boji zvířete proti zvířeti. Vedle býků, u kterých to zřejmě začalo, byly ojediněle provozovány i boje psů s medvědy, mnohem častěji pak s opicemi a oblíbené byly i boje s osly. Používaná byla jak domácí zvířata, tak exotická či divoká. Byla to po dlouhou dobu velmi rozšířená zábava zejména chudých lidí, kteří dávali různě malé sázky s vidinou vydělat si nějaké peníze. V jednu dobu se tu a tam objevovaly závody v lovu krys, kde vyhrával pes, který v co nejkratším čase zabil 100 krys v aréně. I zde bylo možné zahlédnout předchůdce stafordšírských bulteriérů. Na tuto zábavu se však poměrně brzy začala specializovat jiná plemena. Stafordšírští bulteriéři si šli nakonec jinou cestou, a to boje pes proti psovi.

Psi typu bull. Pořád je potřeba si uvědomovat velké propojení čtyř, respektive pěti nám dnes známých plemen. Stafordšírský bulteriér, americký stafordšírský teriér, anglický miniaturní bulteriér, anglický bulteriér a vlastně i pitbulteriér mají společnou část dlouhé historie. Obecně se uvádí, že právě stafordšírský bulteriér je prapředkem všech ostatních jmenovaných plemen. Existuje i jiná teorie, že anglický bulteriér a stafordšírský bulteriér vznikali a vyvíjeli se paralelně vedle sebe ve stejnou dobu. Ať je to nakonec, jak chce, pravdou zůstává, že tato jmenovaná plemena mají společné prapředky a dávnou historii. Jen chovatelé v různých částech Anglie a v případě amerického stafordšírského teriéra a pitbulteriéra části světa se zaměřili na trochu jiný typ psů. Zatímco se důležití chovatelé bulteriérů zaměřili na bílé zbarvení a stále výraznější klabonos, chovatelé stafordšírských bulteriérů preferovali všechny ostatní barvy a představu o tvaru hlavy svých psů měli zcela odlišnou.

Stafordi ve Staffordshiru. Nejvíce nadšenců do chovu Bull and Terrierů během 19. století se nacházelo v hrabství Staffordshire v Anglii. Zde se nejlepším křížencům teriérů a buldoků a následně jejich křížencům věnovali především horníci a hutníci. Bohužel nejsou známá konkrétní jména chovatelů a majitelů, kteří se systematičtěji začali věnovat chovu jako první. Existovala velká řada dobrých kříženců teriérů a buldoků. Jednalo se o neřízené, často zcela náhodné křížení, jehož cílem bylo získat co nejobratnější a nejbojovnější jedince. Už tehdy vítězila vidina zisku, ale i dobré zábavy a nikdo neměl potřebu sdělovat veřejnosti, jak ke svému dobrému psu přišel. Dobří psi vydělávali svému majiteli hodně peněz, tak proč dávat šanci někomu dalšímu mít lepšího psa…

Po boku stafordšírských bulteriérů žili vipeti. Jak jeden, tak druhý si museli vydělat alespoň na své krmení. Protože žili v chudých rodinách, jejich majitelé neměli často na jídlo pro sebe, natož na krmení psa. Proto tito vesměs velmi chudí lidé netoužili po velkých psech. Čím méně snědli, ale přitom zůstali extrémně výkonní, tím lépe. Protože žili ve velmi skromných podmínkách, na velmi malém prostoru a velmi často s velkou rodinou, museli být nejen nenároční, ale také bezmezně snášenliví a bezproblémoví. Zavrčení na člověka se nikdy netolerovalo. Protože v takových poměrech jsou domácí zvířata ceněná, divoká zvířata a o exotických nemluvě jsou nedosažitelná, majitelé těchto psů se zaměřili na boj psa proti psovi. Tyto boje měly samozřejmě svá jasně daná pravidla, psi byli ošetřováni bez anestetik a běžně na ně sahala spousta cizích lidí.

V tu dobu se psům používaným k boji běžně kupírovali uši a ocasy, i když ne úplně nakrátko. Ovšem už v roce 1835 přijal anglický parlament zákon o absolutním zákazu všech typů zvířecích zápasů. Tedy psích zápasů nevyjímaje. To však neznamená, že tím psí zápasy vymizely. Ano, omezily se na výrazně menší počet, ale sázkaři a majitelé psů se stáhli z veřejného prostranství. Psí zápasy se začaly provozovat tajně, a tudíž i za větší peníze - „rizikový příplatek“. Zápasy psů, mezi něž najdeme i stafordšírské bulteriéry, existují dodnes nejen v Americe a v Anglii, ale i v některých evropských státech a jiných místech světa.

Důkazy o jeho existenci

Kdyby se dalo říci, že plemeno je plemenem až tehdy, když je schváleno mezinárodní kynologickou organizací a je přijat standard, rozhodně nejde opomíjet drobné důkazy o existenci psů v jasném typu daného plemene. Nejznámějším a zároveň nejstarším zachovalým dílem pocházejícím z roku 1812 a zobrazujícím Bull and Terriera, předchůdce stafordšírského bulteriéra, je olejomalba George Stubbse. Dlužno podotknout, že tuto malbu si ke svému plemeni přisvojují i chovatelé amerického stafordšírského teriéra či bulteriéra. Každopádně Stubbsovo vyobrazení jasně vystihuje hlavní rysy všech jmenovaných plemen v jejich začátcích. V tu dobu se rozhodně ještě Bull and Terrier nerozděloval na americké stafordšírské teriéry, stafordšírské bulteriéry či anglické bulteriéry. Další olejomalba vystihující typického představitele stafordšírského bulteriéra, jen místy s delší srstí na některých partiích, pochází z roku 1930. Je až neuvěřitelné, jak podobný byl tento žíhaný pes dnešním představitelům stafordšírského bulteriéra.

Za nejzdařilejší ztvárnění stafordů je však považován obraz, který pochází ze štětce E. Lodera z roku 1883. Jsou na něm zachyceni čtyři opravdu typičtí stafordšírští teriéři a jeden zřejmě stájový pinč. Samozřejmě nelze určit, zda se jednalo o přímé předky stafordšírských bulteriérů, ale na rozdíl od bulteriérů byli výrazně buldokovití a stopy křížení teriérů jsou u vyobrazených psů minimální. Přitom v tu dobu bulteriéři jednoznačně nesli značné známky teriérovosti.

Snaha něco změnit

Moderní chov, jak se říká začátku chovu každého plemene, které získalo mezinárodní uznání, standard a legislativně řízený chov, začal u stafordšírského bulteriéra poměrně pozdě. Již dlouho byli známí dobří krycí psi, stejně tak uznávaní chovatelé a existovaly základní rysy, jakých se chov držel. Přesto tu stále byla nejednotnost i určitý zmatek. Psům a fenám, kteří vynikali ve své práci, dávali chovatelé stále stejná jména, zpravidla podle nejlepších psů té doby. Názvy chovatelských stanic neexistovaly, snad jen byla v povědomí některá jména nejznámějších chovatelů. Do toho se chovatelé nezdráhali tu a tam v chovu použít anglického bulteriéra, který již byl chován v poměrně čistokrevné formě. To se pak ale velmi těžko hledá zakladatel určité linie a celkově zakladatelé dobrého chovu.

Když nejznámější chovatel anglických bulteriérů J. Hinks začal své bílé bulteriéry vystavovat, jejich cena značně stoupala. Chudí horníci a hutníci si nemohli dovolit platit příliš velké částky za psy, a tak zůstali u svých barevných Bull and Terrierů ze Staffordu, kterých tak logicky významně a k prospěchu těchto psů přibylo.

Velmi důležitou postavou v chovu stafordšírských bulteriérů byl Joseph Dunn. Ten se snažil stafordšírského bulteriéra všemožně prosazovat a usiloval o jeho mezinárodní uznání po vzoru mnohých známých a již dávno uznaných plemen. Veřejnost však dlouho nevěřila, že by takový pes měl šanci uspět coby „obyčejný pes“. Psí zápasy byly i přes svou známost nelegální a v útlumu. S ohledem na jeho dosavadní využívání bylo velmi nejisté, jak bude veřejností přijat a zda vůbec o něj „běžný člověk“ bude mít zájem a najde pro takového psa uplatnění. Přesto se J. Dunn nevzdával a vytvořil podle psa Jima the Dandy a feny Fearless Joe první standard, který dal do veřejnosti přístupného oběhu v tištěné formě. J. Dunn je právem považován za zakladatele tohoto plemene.

Velké slovo v chovu stafbulíků měl Joe Mallen. Ten také vlastnil legendárního šampiona jménem Gentleman Jim žijícího ve válečném čase. Každý chtěl s tímto psem krýt anebo ho alespoň vidět. Byl nejen vynikajícím výstavním psem, ale i špičkovým bojovníkem, který neměl problém se utkat i s více psy v jeden den. Po tomto psovi se za 8 let jeho působení v chovu narodilo 255 štěňat. Jejich vliv byl následně natolik silný, že většina dnešních stafbulů má v sobě alespoň trošku Jimovy krve.

K nejlepším chovatelům v období uznání stafordšírského bulteriéra a založení klubu patřili především zmiňovaný J. Mallen, H. N. Beilby, Ch. Kinsey, J. W. Barnard a A. Garret. Velký význam pro chov stafordšírských bulteriérů měl Bruc Low, který po vzoru chovu anglických plnokrevníků určil a rozčlenil chovatelské linie podle vlivu otců a následně i matek. Tím se mělo dojít k jednotnosti v liniích a ke zvyšování výkonnosti, včetně zlepšování exteriéru. Ovšem především kvůli nedostatečně jasnému pojmenování konkrétních jedinců a zřejmě i neochotě jejich vlastníků se mu nedařilo dojít k uznání této metody a pochopení důležitých chovatelů.

Začátek moderního chovu

J. Dun a J. Mallen byli první, kdo se zasadili o první setkání chovatelů stafordšírských teriérů, a to v roce 1935. Setkání několika desítek chovatelů se uskutečnilo v Mallenově hospodě, kde se jednalo o budoucnosti jejich psů a postupu k oficiálnímu uznání plemene. Byl založen první stafordšírský klub s názvem „The Original Staffordshire bull terrier Club“. Jeho prvním předsedou byl zvolen Jack Barbard. Začala se používat zkratka jeho názvu SBT, ale u nás je dobře znám i pod zkráceným „stafbul“. Občas se vyskytuje také pod označením „staford“, ale tento název se používá i pro amerického stafordšírského teriéra, a je tudíž zavádějící.

Ve stejný rok se podařilo získat uznání FCI, ale Kennel Club měl podmínku, že klub ve svém názvu vynechá slovo „originál“. Pod svým již oficiálním označením „stafordšírský bulteriér“ byl poprvé vystaven v červnu 1935 na výstavě psů v Hatfieldu. A již tehdy se výstavy zúčastnilo 27 zástupců tohoto zajímavého plemene. Jeho popularita stoupala a během velmi krátké doby se dostal mezi deset nejoblíbenějších plemen Anglie. Že byl velmi populární, a to i během druhé světové války, kdy většina plemen bojovala o přežití, dokazuje fakt, že se na anglické klubové výstavě psů v roce 1945 sešlo na 400 stafordšírských bulteriérů. Jejich oblíbenost trvající do dnešních dnů, zejména pak v Anglii, má kořeny nikoli ve vzhledu, ale v povaze.

První standard měl velký úspěch a změnil se od té doby jen v několika málo bodech. Zpočátku byla jeho běžná velikost kolem 39-46 cm. Už v roce 1948 byla standardem snížena jeho výška na 35-41 cm. V době, kdy došlo ke změně kohoutkové výšky ve standardu, tedy v roce 1948, došlo také ke změně požadavků na ušní boltce. Stojaté uši již nebyly přípustné. Třebaže se mu ještě v 19. století kupírovali uši běžně, od počátku 20. století byl tento trend velmi rychle na ústupu.

V chovu se velmi dlouho hledělo zejména na správné utváření hlavy. Zbytek těla byl velmi dlouho opomíjen, třebaže se požadovala od počátku značná mohutnost a určitá rozložitost. Když nebylo možné, aby hlavní „zábavou psů“ byly psí zápasy, bylo zapotřebí najít jiné uplatnění pro toto plemeno. Chovatelé si rozhodně nepřáli, aby se stal jen domácím mazlíčkem. Jednou z nejlepších variant se jevil lov na škodnou a černou zvěř včetně lišek a jezevců. Přestože i dnes je tu a tam vidět v lovecké praxi a je v ní dobrý, nikdy se lov nestal hlavní náplní těchto psů. Stafordšírský bulteriér se ukázal jako prvotřídní rodinný pes pro aktivní rodinu, kterého je možné zaměstnat velmi všestranně, podle možností jeho majitele. Na chovu a rozvoji stafordšírského bulteriéra pracovali chovatelé Velké Británie. Několik jedinců však bylo vyvezeno do Ameriky, kde dali základ americkému stafordšírskému teriérovi a americkému pitbulteriérovi. Americký stafordšírský teriér (AST) byl mezinárodně uznán v roce 1972.

Ke stafordšírskému bulteriérovi se váže i jedna pověst. Když byl v roce 1882 povolán regiment ze Staffordshiru do Afriky, velitel pluku lord Wolseley si s sebou vzal svého psa, stafordšírského bulteriéra jménem Boxer. Když však v rozpálené Káhiře vystupoval z vlaku, Boxer nadšeně vyběhl a zachytil ho na protější koleji projíždějící vlak. Boxer zůstal ležet v bezvědomí. Nikdo už nedoufal, že by se z toho pes mohl dostat, a protože čas neúprosně běžel, pluk i s velitelem museli pokračovat dál v cestě, aniž by stihli psa pohřbít nebo mu pomoci. Po několika dnech a více než 300 km putování ve velmi vysokých teplotách Boxer doběhl a našel svůj pluk. Okamžitě se stal hrdinou a jejich maskotem. V polovině 20. století byla tato tradice obnovena a od té doby se u stafordšírského pluku vystřídalo minimálně pět dalších stafbulíků.

Na území České republiky se první stafordšírský bulteriér dostal v roce 1989. Byla to fena Devilmoors Glouster. Ta však do chovu nijak nezasáhla. Zakladatelkou českého chovu se tak stala až Alice vom Crownhill. Přestože se u nás stafordšírský bulteriér vyskytuje už pěknou řádku let, dlouho nebyl příliš znám a veřejnost ho často zaměňovala za amerického stafordšírského teriéra. Protože u nás několik let byli AST velmi populární, podobně jako ... Stafordšírsky bulteriér možno naháňa trochu hrôzu, alebo z neho máme minimálne rešpekt. Sú ale tieto pocity opráčeštivnené? Čo keď zistíte, že je tento psík vlastne iný, než si myslíte?

Psík nepočúva? 11 dôvodov, prečo si kupovať stafordšírskeho bulteriéra

10 dôvodov, prečo si nekupovať stafordšírskeho bulteriéra

Zhrnutie

Všeobecná charakteristika stafordšírskeho bulteriéra

I. Povaha

• Stafordšírského bulteriéra poznáme ako psa s bezhraničnou odvahou, húževnatosťou a vysokou inteligenciou.
• Ničoho sa nebojí.
• Spoľahlivosť mu tiež rozhodne nechýba.
• Nie vždy dobre vychádza s ostatnými psami.
• Občas nám ukáže svoju tvrdohlavosť, inokedy zase oddanosť.
• V hĺbke duše má zakódovanú bojachtivosť, vyžaduje dôslednú a láskyplnú výchovu. Jedine tak z neho vyrastie príkladný zástupca tejto rasy.
• Aj keď lepšieho psa ťažko nájdete, zle pôsobí na ľudí a vyvoláva v nich strach - vaše okolie sa ho môže báť.
• Občas si postaví hlavu a ukáže svoju tvrdohlavosť.
• Socializácia zas a znova.
• Vhodný pán pre staforda s ním trávi väčšinu svojho času - stane sa jeho celoživotným parťákom.
• Rád sa hrá, športuje, ale aj cestuje.
• Ak čas od času zvolí odpočinkový deň, staford ho spokojne strávi s ním.
• Môže bývať pokojne v byte.
• V minulosti som už mal psa, ktorý mi dal pár skúseností.
• Tento psík doslova miluje ľudí - hlavne deti.
• Nie nadarmo sa prezýva psia opatrovateľka (nanny dog).
• Miluje akúkoľvek hru s deťmi.
• Ochotne toleruje detskú neohrabanosť a malé hrubosti - prezýva sa aj psia opatrovateľka.
• Považujeme ho za dokonalého spoločníka.
• Bude totiž robiť čokoľvek za jedinej podmienky, a to takej, že tam budete aj vy: pôjde s vami na bežky, zabehať si, zaplávať, ale pokojne sa spolu môžete rozvaľovať na gauči a bude spokojný.
• Zvládne všetko, čo si na neho vymyslíte.
• Naozaj je veľmi všestranný, medzi aktivity, ktoré mu nie su cudzie, radíme napríklad agility, flyball, canisterapiu, obranu.
• Učí sa rýchlo vďaka svojej vysokej inteligencii a nadšenie pre akékoľvek zamestnanie.
• Zbožňuje pohyb, ale kvôli jeho vyvenčeniu nemusíte chodiť kilometre ďaleko.
• Ak hľadáte strážcu, tak si rovno vyberte iné plemeno. Staford vás možno upozorní štekaním, že sa niekto objavil, ale vzápätí sa s ním začne kamarátiť.
• Pretože s ostatnými zvieratami moc dobre nevychádza, tak si musí na iných domácich miláčikov zvykať už od šteňaťa.
• Chov vonku nepripadá do úvahy - toto plemeno zle znáša zimu a chlad.
• Veľa sa fixuje na ľudí, preto ho nesmiete nechávať samého.
• Pre jeho dobrú výchovu je potrebná dôslednosť a autorita.
• Úplný začiatočník a staford = zlá kombinácia.

II. Vzhľad

Stredne veľký vzrast, silné svalnaté telo, robustné, hladká krátka srsť. Tak môžeme v kocke zhrnúť jeho vizáž. Farieb mu môžeme pripísať veľa, pokojne aj viac naraz, ale nikdy nie pečeňovo hnedú alebo čiernu s pálenou. Pes váži okolo pätnástich kilogramov, fenky potom o niečo menej. Zreteľne krátku a nápadne širokú hlavu zdobia napoly sklopené ušiká, krátky ňufák s čiernym nosom, okrúhle, dopredu hľadiace oči a osvalené líca. Chvost, ktorý nesmie byť príliš zatočený, nosí pomerne nízko.

III. Vzťah k deťom a domácim maznáčikom

Deti miluje viac ako ktorékoľvek iné plemeno. Vydrží sa s nimi hrať aj celé hodiny, tolerujú im detskú neohrabanosť aj drobné hrubosti. Domácich miláčikov príliš nemusí. Pokiaľ ho na iných domácich maznáčikov budeme od šteniatka učiť, tak s nimi začne vychádzať celkom dobre.

IV. Náročnosť

Najmä pre našu peňaženku bude hneď na začiatok náročnosť vyššia. Cena šteňaťa s preukazom pôvodu sa pohybuje okolo 770€. Následné náklady sa týkajú základného očkovania, odčervenia a vybavenia - počítajme výdavky okolo 80€. Pozor! Očkovať a odčervovať musíme každý rok. Čo sa týka kŕmenia - denná dávka sa pohybuje okolo dvoch odmeriek kvalitného kŕmenia a to tiež nie je úplne lacné. S možnými chorobami sa hodí počítať vždy, aj keď toto plemeno nimi príliš netrpí. Časová náročnosť v prípade tohto psa znamená mať ho stále pri sebe. Niektorí jedinci chcú vyložene leňošiť, iné ťažko unavíte.

V. Vzťah k ľuďom

Angličania plemeno poznajú takmer 200 rokov. Pochádza zo starého bojového psa a niektoré jeho črty to ukazujú dodnes (sila, obratnosť, ťažšia hlava). Tieto psy vlastnili chudobnejšie vrstvy, ktoré si privyrábala účasťou svojich psov na zápasoch. Čistokrvný chov stafordšírskeho teriéra datujeme od roku 1930, kedy vznikol aj prvý klub zaoberajúci sa týmto plemenom - „The Staffordshire Bull Terrier Club“.

Francúzsky Buldoček: Malý Pes s Veľkou Osobnostou

Francúzsky buldoček (francouzsky: Bouledogue, anglicky: French Bulldog) je spoločenské francúzske psí plemeno malého vzrastu. Plemeno je uznané Medzinárodnou kynologickou federáciou, ktorá ho radí do skupiny spoločenských plemien. Francúzsky buldoček patrí medzi tzv. dogovité psy, ktorých pôvod je odvodený od tibetskej dogy. Dogovití psi (molossovia) boli v histórii využívaní ako psy váleční, pomáhali loviť nebezpečnú zver a samozrejme strážili svojho pána a jeho majetok. Z tejto prastarej skupiny boli vyšľachtené línie psov menšieho vzrastu, vhodné pre kedysi populárnu kratochvíľu - zápasy psov s býkmi a psie zápasy. V roku 1835 došlo k zákazu zvieracích zápasov. Buldoci tým ale rozhodne nezanikli. Chovatelia sa ale rozdelili na dva tábory. Jedni sa rozhodli zachovať pracovné vlastnosti svojich psov, a krížením s teriérmi vznikla plemená dnes nesprávne označovaná ako „bojová“ - anglický bulteriér, stafordšírsky bulteriér, americký stafordšírsky teriér, americký pitbulteriér. Do Francúzska sa malí buldočkovia dostali s remeselníkmi, ktorí boli z Anglicka vyhnaní priemyselnou revolúciou. Vo Francúzsku sa buldočkovia krížili s inými plemenami. O tomto krížení však neexistujú záznamy, preto nie je známy presný pôvod tohto plemena. Predpokladá sa, že to medzi inými boli domáce terrier-boulles, čo bol prechod medzi anglickým buldogom a toy buldogom. Nejednalo sa priamo o plemeno ako také, pretože v dôsledku kríženia s mopsami, teriérmi a inými krížencami boli psy označované ako terrier-boulles značne veľkostne aj exteriérovo nejednotní.

Má veselú, stabilnú, nekomplikovanú povahu, k hraní ho nie je treba dlho pobádať a veľmi rád sa mazná. Je veľmi družný a spoločenský. Je vhodný aj do rodiny s deťmi, s ktorými si rozumie. Aj k dôchodcom a menej aktívnym ľuďom sa hodí, pokiaľ sú však ochotní sa o neho po zdravotnej stránke postarať.

Francúzsky buldoček má sklon k obezite, je treba presne dodržovať predpísané dávkovanie krmiva. Odchov šteniatok nie je jednoduchý. Feny mívajú ťažké pôrody, výnimkou nie je cisársky rez. (Francúzsky buldoček má totiž úzku panvu a veľkú hlavu.) V letných mesiacoch hrozí prehriatie organizmu. Psa rozhodne nemožno nechať samého v aute stojacom na slnku, alebo v horúčave prepínať jeho sily. Rovnako zle znáša aj veľmi nízke teploty. Najčastejšími zdravotnými problémami buldočkov sú ochorenia kože.

Francúzsky buldoček sa všeobecne vychováva ľahko, a to aj cez určitú mieru tvrdohlavosti, typickú pre všetky buldočie plemená. Výchova musí byť láskyplná, citlivá, ale dôsledná. Buldoček je veľmi vynaliezavý a svoje záujmy často presadzuje veľmi originálne. Dokáže tak veľmi dobre baviť prizerajúcich, jeho pán sa tým však nesmie nechať ošáliť a mal by dbať na dodržiavanie pravidiel. Buldoček, ak je napríklad neúnavne vyháňaný zo zakázaného kresla, spravidla veľmi rýchlo rezignuje. Pohodlie a život bez zbytočných problémov sú pre tohto psa dve veľmi dôležité veci. Pri výchove je treba zavrhnúť všetko násilie. Necitlive a tvrdo vedený buldoček stratí dôveru v majiteľa, odtiahne sa od neho, alebo sa mu bude dokonca vyhýbať. Psa je potrebné motivovať a nadšene chváliť žiaduce správanie. Ako trest často postačí zmena intonácie hlasu.

Toto plemeno zaujme na prvý pohľad svojim unikátnym zovňajškom, vďaka ktorému si získalo veľkú skupinu skalných priaznivcov aj odporcov. Francúzsky buldoček má svalnaté telo, ktoré vyžaduje adekvátne fyzické vyžitie v podobe prechádzok a formou hry. Ak mu nie je doprianý dostatok pohybu, máva sklony k obezite. Nejedná sa však o primárne športové plemeno, časté kratšie prechádzky a šantenie s hračkou pre buldočka predstavujú optimálne fyzické vyžitie, hoci niektorí chovatelia buldočkov so svojimi psami prevádzkujú aj psie športy typu coursingu a agility. Napriek tomu sa hodí aj k menej pohybovo aktívnym a starším ľuďom.

Porovnanie a Rozdiely

Stafordšírsky bulteriér a Anglický bulteriér: Porovnanie vzhľadu a veľkosti. Stafordšírsky bulteriér je obvykle väčší ako Anglický bulteriér a má robustnejšiu postavu. Jeho hlava je širšia a jeho svalnaté telá sú známe pre svoju silu a odvahu. Naopak Anglický bulteriér je menší a elegantnejší, s dlhšími nohami a úzkymi telami.

Povaha a temperament: Ako sa líšia tieto dve plemená? Stafordšírsky bulteriér je známy svojou odvážnosťou, sebadôverou a silnou osobnosťou. Sú to energickí psi, ktorí potrebujú dostatok pohybu a stimulácie. Pri porovnávaní stafordšírskeho bulteriéra a anglického bulteriéra je dôležité vziať do úvahy ich zdravotné problémy a genetické predispozície. Stafordšírsky bulteriér je všeobecne považovaný za zdravšie plemeno s nižším výskytom geneticky podmienených ochorení než anglický bulteriér. Medzi časté zdravotné problémy stafordšírskeho bulteriéra patria dysplázia bedrového kĺbu a alergie na potraviny. Na druhú stranu, anglický bulteriér môže trpieť problémami s dýchaním, najmä v teplejšom počasí.

Výcvik a socializácia: Aké sú špecifické potreby týchto psov? Pre stafordšírskych bulteriérov je dôležité zabezpečiť dôsledný výcvik a socializáciu od raného veku. Títo psi sú veľmi inteligentní a majú silnú osobnosť, preto je dôležité stanoviť jasné pravidlá a hranice, ktoré im budú pomáhať sa správne chovať. Na druhú stranu, anglickí bulteriéri sú všeobecne pokojnejší a miernejší temperament. Ich potreby vo výcviku a socializácii sú teda o niečo odlišné. Dôležité je vytvárať pozitívne prostredie a budovať dôveru medzi psom a majiteľom.

Vhodnosť pre rodinný život: Ktorý bulteriér je lepšou voľbou ako spoločník? Oba typy bulteriérov, Staffordshirský bulteriér a Anglický bulteriér, sú skvelými spoločníkmi pre rodinný život. Staffordský bulteriér je známy svojou oddanosťou a náklonnosťou k svojej rodine. Sú aktívni a hraví, čo je ideálne pre rodiny s deťmi alebo aktívnymi životnými štýlmi.

Fyzická aktivita a potreby pohybu: Aký typ cvičenia vyhovuje týmto plemenám najviac? Stafordšírsky bulteriér a Anglický bulteriér sú obaja energickí a hraví psi, ktorí potrebujú dostatok fyzickej aktivity a pohybu, aby boli šťastní a zdraví.

Finančné náklady a starostlivosť: Čo očakávať pri vlastníctve Stafordšírskeho alebo Anglického bulteriéra? Ak ste sa rozhodli zaobstarať si Stafordšírskeho bulteriéra, budete musieť počítať s určitými finančnými nákladmi a starostlivosťou, ktoré so sebou tieto plemená prinášajú.

Výber plemena: Ako sa rozhodnúť medzi Stafordšírskym bulteriérom a Anglickým bulteriérom? Ak váhate medzi Stafordšírskym bulteriérom a Anglickým bulteriérom, je dôležité si uvedomiť ich hlavné rozdiely. Stafordšírsky bulteriér vs. Zhrnutie, aj keď sa Stafordšírsky bulteriér a Anglický bulteriér môžu zdať podobní, existujú medzi nimi určité kľúčové rozdiely. Stafordšírsky bulteriér je známy svojou odvahou a oddanosťou, zatiaľ čo Anglický bulteriér je skôr temperamentný a hravý. Dôležité je vyberať plemeno, ktoré bude nielen skvelým spoločníkom, ale aj zodpovedajúcim pre váš životný štýl. Takže nech už si vyberiete ktorýkoľvek z nich, buďte pripravení na lásku a dobrodružstvo, ktoré spoločne prežijete.

tags: #anglicky #staford #a #francuzsky #buldocek